[Lifesaving - 05.01.2009 13:57]
* se omlouvám za chyby ...

Doporučuji knihu Přednemocniční neodkladná péče http://knihovna.nconzo.cz/rs_shop/i...
Je ale nutné brát zřetel na rok vydání (2003) a některé skutečnosti srovnávat s novými poznatky např. na www.zachrannasluzba.cz

[Lifesaving - 05.01.2009 13:57] A možná je to škoda že límce nepatří k základům naše jednotka teda nemá ani jeden ale byl bych radši kdybych je uměl nasazovat nikdy nevím kam nás větr zavane či KOPIS vyšle a třeba jednou právě moje ruce budou jedinné volné na nasazení límce a když to nebudu umět ostuda to asi nebude nejsem jedinný ale přece jen bych to raději uměl

Už mladší žáci v SH ČMS mají specializaci ,,zdravotník,, a vyšší specializace je ,,zachránce,,. Tak nevím, proč se řeší otázky záchranářů. Podle zákona je záchranář pouze osoba s absolutoriem a ukončenou zkouškou na vyšší zdravotnícké školy. (VZS) Potom je mluví o DIPLOMOVANÉM ZDRAVOTNÍCKÉM ZÁCHRNÁŘI-DZZ
Paramedik je každý příslušník HZS. Proto ti se můžou chlubit že, jsou záchranáři.
Dobrovolný hasič, jak už psal někdo předemnou, má jen kurzy na poskytování PP. Byla by tu jediná vyjímka, kterou mám např. já a to, že studuji SZdrŠ a budu zdravotní bratr. Pak po matuře mi budou všechny kurzi na *** protože ,,zdravka,, je kurzům PP nadřazena.
Ale perlička. DZZ s paramedickým kurzem na NCONZO v Brně, i jinde, může k závažnějším zásahům vyjíždět s osádkou ZZS bez lékaře.
A ke konci...jelikož JSDHO jsou hasiči SH ČMS akorát jednotku zřizuje obec, tak každý člen ve ,,výjezdovce,, - musí poskytnout první pomoc bez ohledu na věk, staří, národnosti aj člověka.
Jiné otázky ohledně PP mi posílejte na e-mail....jeldas
zdroj: SPgŠ a SZdrŠ Krnov, NCONZO Brno, dokumenty HZS a SH ČMS, ÚHŠ J.K.

[ - 05.01.2009 19:18]
Promiň, ale pleteš se. Kurze záchranáře má vodní záchranná služba, existuje kurz Lezec - záchranář.
A HZS má paramedika?? O tom se nikde v zákonech nemluví, stejně jako o "dobrovolném záchranáři".
A závěrem, ne každý člen JSDH je členem SH ČMS. Už se to tady jednou řešilo, členem SDH být nemusí

Ještě co se týče různých úrovní školení zdravotníků a jejich pravomocí, dalo by se myslím docela inspirovat z již zmíněného systému EMT ve spojených státech. Zde jsou všichni označeni modrou hvězdou, ale mají různé úrovně vzdělání (liší se trochu podle států):
* EMT-B (Basic) - základní kurz, používá neinvazivní metody PP, pracuje s ambuvakem, krčním límcem atd.
* EMT-I/85 (Intermediate)
* EMT-I/99 (Intermediate) - dva kurzy, různá doba praxe, mohou zajišťovat i.v. vstup, v některých zemích ETI atd.
* EMT-P (Paramedic) - nejvyšší stupeň vzdělání v PNP
- viz http://en.wikipedia.org/wiki/Emerge...
Dále pak existují kurzy pro ty tzv. First Respondery: http://en.wikipedia.org/wiki/Certif...
Co myslíte?

[hw3 - 05.01.2009 22:52]
Ano, pokud by to mělo legislativní zázemí - bylo by to ideální. Podle mě.
Jde hlavně o garanty školení, tady bych si uměl představit již mnohokrát zmíněnou Komoru záchranářů ČR

[ - 05.01.2009 19:18] Jsem absolventem Bc.studia ZDRAVOTNICKÝ ZÁCHRANÁŘ s platným osvědčením pro výkon zdravotnického povolání bez odborného dohledu v oboru zdravotnický záchranář podle ustanovení §18 zákona č. 96/2004 Sb. A ani podle diplomu nejsem PARAMEDIC, ale RESCUE RANGER. Takže doba už je trochu někde jinde.

[Martin Türke - 06.01.2009 11:50] no vidis Martine, kde se ti anonymove furt lihnou a kde berou informace . JJS

[Jiří Sucharda - 06.01.2009 11:57] já už se tu ničemi nedivím, co ta žací lišta nebo co to bylo, už se to povedlo sehnat?!

SAMARITSTVÍ V HASIČSKÝCH JEDNOTKÁCH

Samaritáni mají k hasičům a záchranářům blízko, vycházejí – jako oni – z velké humanistické myšlenky. Již roku 1862 zakládali v některých anglických městech tzv. ochranné spolky, které měly za úkol ošetřovat raněné a nemocné při požáru – to byly zárodky pozdějších hasičských samaritánů. Dávno před vytvářením prvních samaritských oddílů hasiči při výkonu služby při požárech, povodních a při jiných pohromách přicházeli do styku s případy, že postižené bylo nutno předběžně ošetřit, případně rychle dopravit k lékaři či do nemocnice. V 19. století každý hasič amatérským způsobem v takovýchto případech vypomohl jak uměl. Časem se stávalo, že někteří hasiči v poskytování první pomoci byly zručnější a věci lépe znalí, takže těm byla ostatními hasiči takováto péče svěřována častěji než jiným, ačkoliv jinak nadále zůstávali řadovými hasiči jako jiní. Pouze byli v ošetřování a poskytování první pomoci zručnější. Takto postupně se objevovali jedinci, později i skupiny hasičů, kteří vlastně samaritskou službu vykonávali, aniž samaritství ještě existovalo. Takto vzniklý stav byl nakonec kodifikován formálním ustavováním samaritských oddílů v hasičských sborech. Vybraní jedinci si pak různými školeními, krátkodobými kursy a déletrvající prací zdokonalovali své znalosti a dovednosti v poskytování první pomoci. Hasič chrání majetek obce, občana, firmy a samaritán ochraňuje to nejcennější co máme-život a zdraví. Již od roku 1885 projevovalo české dobrovolné hasičstvo snahu poskytovat první (tzv. „předlékařskou“) pomoc osobám zraněným při požárech a to na místě, nebo jejich rychlým převozem k lékaři či do nemocnice, což po jednání s rakouskými úřady a „Rakouskou společností Červeného kříže“ bylo splněno. V hasičských sborech ženy tehdy ještě nebyly proto se této činnosti věnovali výhradně muži. Hasičstvo absolvovalo všestranné vzdělávání, výcvik a od 80 let 19 století se stala nedílnou součástí i samaritánská služba (poskytování první pomoci). Reginald Czermack v Teplicích ( 4. 3. 1847 + 3. 3. 1929) navrhl, aby hasiči kromě pomoci hašení ohně, též zachraňovali lidské životy a lidem poskytovali první pomoc. Tím vlastně zavedl samaritánskou službu. Další snahy o zřízení a vycvičení „zdravotního oddělení ve sborech hasičských“ vyvíjel první samaritán MUDr. Emil Reinberger ze Dvora Králové. 10. 6. 1894 byl zvolen do ÚV ZÚHJ a stal se náměstkem ústředního starosty v druhém volebním období 1894-1897. Tento lékař také poprvé zavedl pojem hasičské zdravotnictví. Hlavním zakladatelem samaritánství ve střední Evropě a Samaritánské služby Československého červeného kříže byl pokrokový lékař a činovník Ústřední zemské hasičské jednoty MUDr. Bedřich Welz z východočeské Litomyšle ( 29. 6. 1866  24. 6. 1921). Již před rokem 1914 a dále během 1. světové války, vydával přílohu Hasičských rozhledů nadepsanou „Samaritán“ a označenou červeným křížem. Narodil se ve staré kupecké rodině, na ulici Vodní valy čp. 398. Po vystudování lékařské fakulty s láskou a pečlivostí navštěvoval na motorové trojkolce nemocné. Od roku 1894 byl primářem místní okresní nemocnice až do své předčasné smrti. Byl neobyčejně dobře odborně připraven a neustále usiloval o zvelebení nemocnice, aby vyhovovala všem moderním požadavkům. Kulturní člověk, pracoval v různých spolcích divadelně-ochotnickém, jednatelem okrašlovacího spolku, Spolku ochrany matek a dětí, Sokola, Besedy, Hasičského sboru. Když roku 1912 hasičský spolek v Litomyšli slavil 40 výročí svého trvání bylo součástí oslav i Samaritánské cvičení za vedení primáře Dr. Welza. Velmi přispěl k tomu, že hasičské samaritánské činnosti byly dány významné základní směrnice. V tomto městě velmi úzce spolupracoval jako významný funkcionář ČSČK s hasiči a dalšími dobrovolnými pracovníky. Byl to právě on, kdo vnesl do činnosti ČSČK jako významnou oblast – výuku a poskytování první pomoci. MUDr. Bedřich Welz je autorem první učebnice první pomoci - „Lékař a samaritán“ – v ČSČK a rovněž autorem řady popularizačních a propagačních článků v této problematice. Druhého vydání knihy se Dr. Welz už nedočkal. Díly němu byla v období první republiky velmi těsná a prospěšná spolupráce ČSČK se Svazem československého hasičstva. Bohužel MUDr. Bedřich Welz se výsledků své práce nedožil, zemřel po krátké těžké chorobě na otravu krve, coby oběť svého povolání v podolském sanatoriu v Praze. Organizace samaritánství po Welzově smrti přešla na MUDr. Rudolf Lukes (7.10.1861 Praha – 5.12.1934 Žamberk) – samaritský zpravodaj České zemské hasičské jednoty, který se přičinil na vypracování prvních organizačních předpisů v roce 1921, ale jejich vydání se nedočkal. Organizační předpisy byly doplněny v roce 1924 a 1929. Svou neúnavnou vytrvalostí dosáhl v roce 1924 přijetí hasičské samarity pod Červený kříž a stal se zemským samaritským instruktorem Zemské hasičské jednoty.

Rychlá zdravotnická pomoc – specialita podnikových hasičů

Základním posláním podnikových hasičů je ochrana majetku zřizovatele sboru a záchrana života a zdraví zaměstnanců. V některých závodech se podnikový hasiči podílejí na rychlé zdravotnické pomoci a na transportu pacientů. Sanitní vozidla sloužili v rámci zajištění první pomoci při úrazech a náhlých onemocněních zaměstnanců závodů. Politické změny po únoru 1948 znamenaly postupný přechod na hromadnou výrobu několika málo typů sanitních vozidel. Nejprve užívali vozidla Praga (Škoda Plzeň), pak přecházeli na Škoda 1100 Tudor (Žďárské strojírny a slévárny, Spolana Neratovice 1959, Rudné a nerudné doly Ejpovice 1956), Škoda 1101 (ČKD Hradec Králové 1958-67, Spolana Neratovice 1959), Škoda 1102 Tudor (Třinecké železárny, Škoda Plzeň) Škoda 1201 (ZVÚ Hradec Králové 1965-70), Škoda STV 1202 Stejšn (ČKD Hradec Králové 1967-78, Kaučuk Kralupy nad Vltavou 1965-83, Urxovy závody Valašské Meziříčí 1963-78, Třinecké železárny), Škoda 1203/ TAZ 1203 (ČKD Hradec Králové 1978-2002, ZVÚ Hradec Králové 1970-98, Deza Valašské Meziříčí 1978-96, Kaučuk Kralupy nad Vltavou 1971-86 a 1983-95, Letiště Praha-Ruzyně, Letiště Karlovy Vary, Letiště Ostrava, Třinecké železárny, vojenské letiště Náměšť nad Oslavou, Královopolské strojírny Brno 1991-7, ZPSL letiště Brno-Tuřany, Blanické strojírny Vlašim, Tatra Kopřivnice, Sepap Štětí, Spolana Neratovice do r. 1989, Palivový kombinát 25. únor k.p. Vřesová 1958, Aero Vodochody, Mitas Praha, Vagónka Studénka, Třinecké železárny do r. 2002), TAZ 1500 (Žďas Žďár nad Sázavou) a Avia 21 Furgon AMBULANCE (Spolana Neratovice 1989-2008, Letiště Vodochody 1990-dosud, Letiště Praha, Vítkovické železárny, Železárny a drátovny Bohumín do r. 2007, SONP Poldi Kladno 1989, Synthos Kralupy a.s. 1986-2001). Ojediněle se objevuji i vozidla zahraniční provenience, např. francouzský Saviem SG2 (Nová huť Ostrva 1968) a Mercedes Benz Puch (Mostecká uhelná 1982-2010, 1989-2010). Raritní jsou vozidla RZP/SV Tatra 613 (Tatra Kopřivnice 1991-dosud), Volha (Škoda Ejpovice) a Š Forman plus 135 L (ZVÚ Hradec Králové, Benzina Cerekvice 1992-2000, ZBZS Uranové doly DIAMO s.p. – OZ GEAM Dolní Rožínka 1994-dosud). V rámci požární služby na vojenských letištích fungovali sovětské vozidla UAZ 452A 4x4. V dnešní době užívají podnikový hasiči širokou škálu podvozků především řady Volkswagen Transporter 4x4 (Sokolovská uhelná Vřesová 2010-dosud, Bosch Diesel Jihlava 2007-dosud, Třinecké železárny 2002-dosud, ŽDB Bohumín 2007-dosud, Žďas, Synthos Kralupy 1995-dosud, Unipetrol RPA, Spolana Neratovice 2008-dosud, Jaderná elektrárna Temelín 2003-dosud), VW T4 (Škoda Auto Kvasiny 2000-2010), VW T5 (Škoda Auto Kvasiny 2010-dosud). Ford Tranzit (Letiště Praha-Ruzyně 1992-2002 a 1993-2002, Letiště Ostrava 2002-dosud, 2002-dosud; Škoda Služby Plzeň, Arcelor Mittal Ostrava, Deza Valašské Meziříčí), Ford Tranzit 350 L (Arcelor Mittal Ostrava 2002-dosud), PEUGEOT J5 (JETE 1994-2003), Mercedes 134 Sprinter (Deza Valašské Meziříčí 1995-dosud), Mercedes (Litvínovská uhelná 2010-dosud) a terénní podvozky Nissan Patrol (Doly Nástup Tušimice), Mercedes Benz GL (Doly Nástup Tušimice), Steyer Puch 280 GE a 290 GE (SD Doly Bílina), MB GL 320 CDI (SD Doly Bílina), Toyota LandCruiser (Sokolovská uhelná). V některých sborech byli tzv. vozidla první pomoci, jednalo se o osobní automobil, vybavený prostředky k prvotnímu ošetření a převozu lehce hraněného k lékaři, např. Zetor Služby Brno, Sellier  Bellot Vlašim. Tam kde neměli speciální vozidla, tak se užívá rozšířené zdravotnické vybavení RZA, PPLA, DA (např. skupina ČEZ, Čepro, Paramo Pardubice, Vítkovice Reality Developments, Letiště Brno). Záchranné vozy pro případ většího množství raněných měli Třinecké železárny v minulosti Robur, A 21 Furgon, A 31 1992-dosud, Chemopetrol Litvínov sanitní autobus Karosa. Vybraní požárníci ZPÚ ČKD Hradec Králové, SONP Poldi Kladno, Blanické strojírny Vlašim, Škoda Ejpovice absolvovali kurz pro pomocné zdravotnické pracovníky se specializací „Řidič zdravotnické služby“ a HZSP Arcelor Mittal Ostrava, Jaderná elektrárna Temelín mají absolvovaný kurz „řidič Rychlé lékařské pomoci“. Své sanitní vozidla nedohledatelných značek měl Hasičský sbor v závodě Detona Bohuslavice nad Vláří, Baťa Zlín a Spolchemie Ústí nad Labem /do r. 2003/.

První pomoc z pohledu členů JPO
Od proškolených hasičů lze očekávat vyšší kvalitu

Členové jednotek požární ochrany (dále JPO) zejména při dopravních nehodách se dnes neobejdou bez znalostí poskytování první pomoci. Tato zdravotní příprava již v současné době chybí zejména u JPO kat. III a V. První pomoc (dále PP) je soubor jednoduchých a účelných metod a opatření, která mohou být poskytnuta kýmkoliv, kdekoliv a kdykoliv jako bezprostřední pomoc při náhlém postižení zdraví. Je-li součástí tohoto náhlého postižení zdraví i ohrožení života, je pak součástí první pomoci i neodkladná resuscitace.¨
• Základní PP je soubor metod a opatření, která mohou být při náhlém postižení zdraví poskytnuta nebo provedena bez jakéhokoliv specializovaného vybavení. Její součástí je i přivolání odborné – nejčastěji zdravotnické – první pomoci a v případě bezprostředního ohrožení života i základní neodkladná resuscitace.
• Rozšířená PP navazuje na základní a zahrnuje i použití specializovaného vybavení (přístroje, nástroje, nejrůznější pomůcky a léky) odborně školenými pracovníky). Její součástí je v případě potřeby i převoz postiženého do stálého zdravotnického zařízení k poskytnutí definitivního ošetření nebo k zabezpečení pokračujícího léčení. U případů bezprostředního ohrožení života je pak její součástí samozřejmě i rozšířená neodkladná resuscitace.

(Někteří autoři používají místo termínů základní a rozšířená PP pojmy laická a odborná PP. Tato terminologická odlišnost je dána většinou tím, zda mluvčí klade větší důraz na možnost použití specializovaného vybavení, nebo na odbornou kvalifikaci osob, které PP poskytují).

U členů JPO se jedná již o rozšířenou první pomoc – kombinaci laických a odborných postupů. Jsou vybavení pomůckami a technikou, jež je laikům nedostupná. Zásahová vozidla hasičů bývají vybavena profesionálními imobilizačními prostředky, křísícími přístroji, speciálními krycími a obvazovými materiály.

Členové JPO jsou mnohdy jediní, kteří jsou schopni dostat se k těžce zraněným osobám na obtížně přístupných místech – díky svému speciálnímu výcviku. Často jsou u havárií jako první, ve značném časovém předstihu před zdravotnickou záchrannou službou. Od hasičů veřejnost očekává podstatně více než od nahodile přítomných svědků. Do předání zachráněných osob zdravotnické záchranné službě poskytují PP zraněným členové JPO. První pomoc není v žádném případě náhradou lékařského ošetření. Je to okamžitá, dočasná péče poskytovaná nemocnému či zraněnému do doby příchodu lékaře. Účelem PP je udržet nemocného nebo zraněného naživu, zabránit zhoršení jeho zdravotního stavu a napomoci brzkému zlepšení tohoto stavu u postiženého. Plně kvalifikovaný první zasahující hasič má dostatek dovedností a příslušné vybavení pro podporu základních životních procesů, které mohou zmírnit vliv podmínek ohrožujících život. Nejprve, pokud není k dispozici nikdo kvalifikovanější pro PP, musí první vyšetření uskutečnit hasič, který je povinen věnovat se bezprostředním potřebám postižených. U zraněných osob však provádí pouze ty úkony, ke kterým byl odborně vyškolen a které bezpečně ovládá. Hasič v uniformě zasahuje organizovaně jako člen týmu. Součinnost se zdravotníky a ochota ke spolupráci je většinou dobrá. Při poskytování PP se nechávají vést zdravotníky. Požadavky na hasiče se stále zvyšují. Laická PP je pro hasiče nedostatečná, rutině se žádá podstatně více. Rozsah požadovaných výkonů u hasičů značně přesahuje laickou PP.

Historie znaku „Modrá hvězda života“

Všechno začalo v roce 1973 na základě stížnosti amerického Červeného kříže, který u NHTSA (National Highway Traffic Safety Administration, jedna z federálních agentur, která má ve svém „referátu“ tradičně i záchranné služby) namítl, že používaný symbol záchranných služeb, oranžový kříž v bílém poli, imituje uznávaný symbol Červeného kříže. NHTSA tuto námitku uznala. Ředitel oddělení EMS, Leo R. Schwartz se pustil do tvorby znaku EMS Emergency Medical Service (první záchrannou službu určenou k výjezdům do terénu. Zdravotnická záchranná služby v USA a anglojazyčných zemích. Personální složení týmů, jejich kvalifikace materiální vybavení i rozsah odborných kompetenci v jednotlivých zemích se významně liší). Šestiramenný kříž s adaptovaným znakem lékařů byl jako registrovaná známky přihlášen k 1.únoru 1977 na dobu dvaceti let. Použití na sanitkách a uniformách personálu je podmíněn o splněním standardů výbavy a výcviku. Také je možné symbol použít k označení míst, kde je dostupná kvalifikovaná první pomoc a na směrovkách k nim, dále k označení výbavy záchranných týmů, knih, manuálů a dalších tiskovin s tématikou EMS, jakož i uniforem administrativního a pomocného personálu EMS.
Každý z paprsků „hvězdy života“ reprezentuje jednu ze šesti funkcí záchranného řetězce: Rozpoznání stavu – Oznámení – Výjezd – Péče na místě – Péče během transportu a Předání k definitivní péči. Každé rameno je jednu ze základních životních funkcí: Vědomí – Dýchání – Oběh. Had a Aeskulapova hůl jsou tradiční symboly medicíny a lékařského stavu. Aeskulapova užovka neboli užovka stromová, latinsky Elaphe Iongissima. Původ má tento znak v dávné historii v zemích Přední Asie. Tam byla a je dodnes velmi rozšířenou chorobou tzv. drakunkulóza. Vyvolává ji červ vlasovec o tloušťce 1-2 mm a dlouhý někdy až 1 metr. Starověcí lékaři postupovali při léčbě tak, že velmi opatrně a pozvolna navíjeli červa na rozštíplé dřívko. Procedura trvala někdy i několik dní a červ se nesměl přetrhnout. Jako důkaz své zručnosti si malovali mezopotamští lékaři na své štíty červa ovinutého kolem špejle. Starověcí řečtí a římští lékaři si znak upravili. Drakunkulóza v Evropě neexistuje, ale schopnost lékařů vyjadřuje podobný symbol. Červa nahradila užovka a špejli hůl. Užovka dostala přízvisko Aeskulapova podle řeckého boha Asklepia (latinsky Aesculapa), což byl syn Apolonům a pověstný lékař, který se stal bohem lékařství. Modrá hvězda života je symbol, který se v posledních desetiletích stal i u nás zcela běžně používaným označením vozidel záchranných služeb. Základní barva hvězdy je modrá. Musí být umístěna na bílém čtvercovém, nebo kruhovém podkladě. Administrativní personál a dispečeři mají hada a orámování hvězdy provedené ve stříbrné barvě a tato hvězda nemusí být na bílém podkladě.

David Dvořáček, DiS.
ÚSZS Moravskoslezského kraje, ú.s. Karviná, výjezdové středisko Havířov

Historie znaku „Červený kříž, Červený půlměsíc a Červený krystal “

Již při založení Mezinárodního výboru Červeného kříže v roce 1863 byl za oficiální znak zvolen červený kříž v bílém poli, složený ze známých 9 čtverců /5 červených a 4 bílé/. Obrácené barvy švýcarské vlajky symbolizovaly projev úcty zemí, kde se mezinárodní organizace Červeného kříže zrodila a kde nalezla dodnes své sídlo. Symbol červeného kříže na bílém pozadí byl vytvořen za určitým účelem: zajistit ochranu zraněným ve válce a těch, kteří o ně v době války pečují. Jakékoliv zneužití tohoto znaku zavedeného ženevskou konvencí z roku 1864 – například převoz jednotek v sanitním voze nebo umístění vlajky s červeným křížem na skladu munice – je nejen porušením mezinárodního práva, nýbrž i ohrožením vlastního pojmu ochrany, který tento znak představuje. Státy, smluvní strany ženevských konvencí mají tedy povinnost upravit přesnými předpisy užívání tohoto symbolu. Mohou jej užívat výhradně vozidla, letadla, lodě, budovy, zařízení a personál vyhrazený pro péči o zraněné a jejich převoz. Je tudíž zakázáno jakékoliv použití symbolu červeného kříže nebo červeného půlměsíce za komerčními nebo reklamními účely. Existuje přesto jedna výjimka: národní společnosti Červeného kříže a Červeného půlměsíce jsou oprávněny používat znaku k označení svého vlastnictví (místností, vozidel, materiálu) a svého personálu, který často nosí uniformu nebo odznak. V tomto případě však emblém musí zůstat malých rozměrů, aby nemohlo docházet k jeho záměně s ochranným znakem v době války.
Mezinárodní hnutí Červeného kříže má v současné době dva oficiální znaky a v jednom období mělo dokonce tři znaky. V listopadu 1876 oznámilo Turecko, které již půl roku válčilo s Ruskem, do Švýcarska, které je depozitářem ženevských úmluv, že znak červeného kříže uráží náboženská cítění jeho mohamedánských vojáků, a že proto přijímá pro značení svých zdravotníků a sanitních vozidel znak červeného půlměsíce. Znak Červeného kříže žádný náboženský význam nemá. Příkladu Turecka následovala brzy řada arabských a dalších zemí vyznávajících islám. Tak se zrodil další znak, který je však mezinárodně uznán až od roku 1929. Třetí znak – červený lev a slunce – byl používán v letech 1923 – 1979 v jediné zemi světa, v Iránu (Persie), za vlády dynastie Pahláví. Byl však v uvedeném období rovněž oficiálně uznáván na mezinárodní úrovni. Od prosince 2005 k těmto dvěma rozeznávacím znakům přibyl třetí – tzv. červený krystal na bílém pozadí. Jeho přijetí schválila Diplomatická konference, která se sešla v Ženevě, 6. prosince 2005. Pro národní společnosti Červeného kříže a Červeného půlměsíce tak vzniká možnost užívat v identifikaci funkci znak červeného krystalu doplněný uprostřed znakem národní společnosti, což v budoucnu umožní přijeti izraelské organizace Davidovy hvězdy do Hnutí ČK a ČP. Podstatné je, že se přijetím tohoto třetího rozeznávacího znaku do budoucna nemění ani název Mezinárodního výboru Červeného kříže, ani Mezinárodní federace Červeného kříže a Červeného půlměsíce a pochopitelně také ani Českého červeného kříže.

Pravidla pro užití rozeznávacího znaku:
Smí se užívat výlučně
a) v míru
- Mezinárodní Červený kříž (tj. Mezinárodní výbor Červeného kříže a Mezinárodní federace Červeného kříže a Červeného půlměsíce)
- Vojenská zdravotní služba k označení zdravotnických jednotek, zdravotnického personálu a materiálu
- Národní společnosti Červeného kříže při činnostech v souladu se zásadami Mezinárodního Červeného kříže

- Výjimečně (s výslovným souhlasem národní společnosti Červeného kříže) k označení vozidel a zařízení poskytujících bezplatnou zdravotní péči
b) za války – ochranná funkce
- Mezinárodní červený křiž
- Vojenské i civilní zdravotnické jednotky a transporty k ochraně zařízení, materiálu a personálu.
- Národní společnost Červeného kříže i při činnostech, které nejsou Ženevskými úmluvami chráněny, avšak jen tak, aby nevytvářel dojem, že jde o činnost ženevskými úmluvami chráněnou (velikost, umístění)

Každé jiné použití je jak v míru, tak za války zakázáno – za války je zneužití vážným porušením ženevských úmluv (válečný zločin) a musí být stíháno.

[David Dvořáček, DiS. - 28.06.2010 10:37]
Jo, přesahuje laickou PP. Přesto členové JPO II - V mají nejčastěji právě laický kurz. Nebo již kurz rozšířený, leč laiky školený. Bohužel...
Možná by bylo fajn se chytnout v kořenech zahraničních FR, okrouhat to, co u nás "školený laik" nesmí a v před ...