Chtěl bych se vás zeptat, jak se psychicky vyrovnáváte s těžkými nehodami, případně smrťáky, apod. Vidět na vlastní oči kolikrát ty zranění a nedej bože i úmrtí dítěte, může s někým hodně zacvičit. Srovnáte se s tím sami nebo jste třeba dříve, než jste si zvykli, vyhledali nějakou odbornou pomoc?

Vzhledem k sousední diskuzi, kde ze sebe děláš supr chlapa a hasiče, který vše dokáže a zvládne, tak bych čekal, že se nepotřebuješ na nic ptát.

TomasK píše:Vzhledem k sousední diskuzi, kde ze sebe děláš supr chlapa a hasiče, který vše dokáže a zvládne, tak bych čekal, že se nepotřebuješ na nic ptát.

Dobře.

kamil hasič" tady vidíš, že jen hrubá fyzická síla není všechno......ty silnej chlape

S každým to zacvičí a může být sebeodolnější osobnost, osobně jsme byl u jednoho smrťáku a troufnu si říct, že to se mnou nic neudělalo, když jsem to viděl. Byl to dospělý člověk pod autem a nepřišlo mi to v tu chvíli nijak divné.

Většinou není čas se s něčím vyrovnávat.Chceš pomoct(s tím tak i jedeš)na místě myslíš na to co máš dělat a a jak to nejlépe udělat aby to pomohlo co nejdřív a nejlíp.Naštěstí-(a to zaklepávám na dřevo) je těch dětí minimum.A pak časem zpětně když o tom někdy přemýšlím a třeba to dopadlo blbě,tak vím že v tu dobu jsem jel na 100% jak jsem nejlépe mohl a šlo to a prostě to tak dopadlo.Výčitky nemám a špatné sny také ne... Na horory nekoukám(bojíme se a lekám) a raději mám komedie-klidně i romantické... :-)
A co hodně platí(a mě se potvrdilo) je,že lidi co nemůžou vidět krev a je jim prý z toho špatně pak fungujou lépe ,než mach a mistr svět kterého nic nerozhází ,který pak zelená a dělá raději vše jiné jen aby nemusel.A pak znám i střelce,který by to nejraději klidně zašil jehlu sám na místě... :-) ty to snad i baví... :-)

TomasK píše:Vzhledem k sousední diskuzi, kde ze sebe děláš supr chlapa a hasiče, který vše dokáže a zvládne, tak bych čekal, že se nepotřebuješ na nic ptát.

Nic ze sebe nedělám. Mám názor a tak ho respektuj. A diskutuj k tématu. Díky

Michal Rambousek píše:Většinou není čas se s něčím vyrovnávat.Chceš pomoct(s tím tak i jedeš)na místě myslíš na to co máš dělat a a jak to nejlépe udělat aby to pomohlo co nejdřív a nejlíp.Naštěstí-(a to zaklepávám na dřevo) je těch dětí minimum.A pak časem zpětně když o tom někdy přemýšlím a třeba to dopadlo blbě,tak vím že v tu dobu jsem jel na 100% jak jsem nejlépe mohl a šlo to a prostě to tak dopadlo.Výčitky nemám a špatné sny také ne... Na horory nekoukám(bojíme se a lekám) a raději mám komedie-klidně i romantické... :-)
A co hodně platí(a mě se potvrdilo) je,že lidi co nemůžou vidět krev a je jim prý z toho špatně pak fungujou lépe ,než mach a mistr svět kterého nic nerozhází ,který pak zelená a dělá raději vše jiné jen aby nemusel.A pak znám i střelce,který by to nejraději klidně zašil jehlu sám na místě... :-) ty to snad i baví... :-)

Jasně, rozumím, díky za názor.

duplesice píše:kamil hasič" tady vidíš, že jen hrubá fyzická síla není všechno......ty silnej chlape

Stejně jako u kolegy, když nedokážete zkousnout to, že mám na ženy u zásahů jiný názor, tak na to nereagujte. Já ho nezměním a vy také ne.Díky

TomasK píše:Vzhledem k sousední diskuzi, kde ze sebe děláš supr chlapa a hasiče, který vše dokáže a zvládne, tak bych čekal, že se nepotřebuješ na nic ptát.

Pořád se učím, proto se ptám. Ty ne?

U nás v jednotce zatím dobře. Ti co si na to netroufnou, tak dělají na zásahu u smrtelné nehody pomocné práce, jako např.řídí dopravu a pod.. A ti co byli někdy u toho přímo /zachraňovli zraněné, kteří na místě podlehli a nebo vyprošťovali i mrtvé, tak zatím nikdo z nich nepotřeboval psychologickou pomoc. Nesmíš do toho nikoho nutit, když na to nemá. Na každém z nás to určité zanechá nějaké následky. Jinak bychom nebyli normální lidi. Sám jsem byl již u několikati desítek smrtelných nehod /jak na silnici, tak i u vlakových nehod/ nebo u utopených nebo sebevražd a zatím taky dobré. Nejhorší jsou nehody s dětmi nebo smrtelné nehody známých. To rozdýchám obzvláš pomalu a často si na to i po čase vzpomenu.

Kapku si mi nahrál. Moje drahá polovička dělá u HZS Dopravního podniku. Dokumentuje mj. i sebevrahy, kteří jsou po střetu se soupravou často ve velmi nehezkém stavu. Psychologa zatím nepotřebovala, obecně je to asi i o základní psychické odolnosti ;-) A co se týká u nás v práci - tak nějak se s tím prostě vyrovnáme, jde se třeba po blbý šichtě na pivko, "vyleje se mozek" a je čistá hlava... Psychologa tak nějak vetšina hasičů nebere, asi je to kapku přístupem některých z nich.

Hynek Obroučka píše:Kapku si mi nahrál. Moje drahá polovička dělá u HZS Dopravního podniku. Dokumentuje mj. i sebevrahy, kteří jsou po střetu se soupravou často ve velmi nehezkém stavu. Psychologa zatím nepotřebovala, obecně je to asi i o základní psychické odolnosti ;-) A co se týká u nás v práci - tak nějak se s tím prostě vyrovnáme, jde se třeba po blbý šichtě na pivko, "vyleje se mozek" a je čistá hlava... Psychologa tak nějak vetšina hasičů nebere, asi je to kapku přístupem některých z nich.

Tak u toho Dopravního podniku, tam to musí být pod tou tramvají docela devastující. Jsem u JPO III a tam jsem se k ničemu takovému zatím, zaplať pánbůh, nedostal. Ani teda nevím, co by to se mnou udělalo. Drastické obrázky mi problém nedělají, na webu www.chcizit.cz jich dříve bývalo docela dost, ale realita je samozřejmě jiná. Nehody, kde jsou děti, tam by to asi jako rodič možná byl trochu problém. Je to fakt o tom, jak se s tím člověk srovná.

Nejezdíme k nehodám, ale v práci jsem měl už tři smrtelné nehody a jedna se stala přímo pod jeřábem, který jsem jeřáboval, takže jsem si užil nejen předlékařské ošetření, ale po příjezdu IZS i výslech do raná (nebyla to moje vina). O těžkých úrazech nemluvě, ty už nepočítám a vše je kombinované tím, že ty lidi osobně znáš, poskytuješ KPR a pak koukáš jak se dávají pod plachtu. Takže první smrťák to bylo fakt drsný, druhý taky a ten třetí, to už sice jsi klidnější, ale stejně je ti blbě. Těžké úrazy ti už toliko nepřijdou a když jsem letos v lednu tahal holku z auta (nevýjezd, jen cestou do práce) co vyletěla ze silnice a šla několikrát přes střechu, tak to už tak strašný nebylo, snad tím, že to narozdíl od předchozích zkušeností bylo neosobní. Prostě si postupně zvykáš a nabíráš zkušenosti. Ale né každý to má stejný...

Je potřeba k tomu všemu přistupovat,že je to práce. Jinak Vás to bude všechny vnitřně užírat. Prostě je potřeba si najít nějaký vnitřní ventil.

Hynek Obroučka píše: Psychologa tak nějak vetšina hasičů nebere, asi je to kapku přístupem některých z nich.

Hele tvrďáku, mluv za sebe.

Domine, je to tak, co Hynek napsal. To, co dokážou oni, dokážeš i ty a nikdo nemusí být tvrďák. Pokud máš dobrý vztah k lidem, tak to není žádný problém lidem takto pomoci. Byl jsem před měsícem na smrtelné nehodě. Protože nakonec na místě tragédie byli oba rodiče, tak byli povoláni i psychologové. A že kousek od nich na oplocené zahradě, kde bydlí je další rodinný příslušník /děda/, tak o tom neměli ani páru a toho si nevšímali. Já když jsem to viděl, tak jsem nikomu nic neříkal a šel jsem k němu jak se má, začal jsem s ním komunikovat, rozbírat život, převést jej na jiné myšlenky a byl jsem s ním tam více jak 3/4 hodiny a komunikoval s ním. On se trochu uklidnil, vzal si poté léky, lékaře nechtěl, a pak mě nábídl i udělal kvu, kterou jsme spoolečně vypili. To, co by zde dokázali psychologové, tak jsem také dokázal, a už se nám toto stalo vícekrát a vždy s dobrým výsledkem. I ostatní kluky v jednotce k tomu cvičíme.