Marný, marný, marný. Do hasičárny, ať se děje co se děje, jen a pouze předpisově. Žádné blikátka, povolená rychlost atd. a nemusí se tady řešit nesmrtelnost chrousta.

Lido...to co pises je nesmysl a pokud to u vas tak chodi tak je to spatne.

znovu opakuju. Cinnost hasicu se deli na operacni a organizacni.

Pri urazu vzniklem za operacni cinosti(od vyhlaseni poplachu do znovu vyzbrojeni auta) skody hradi HZS prislusneho kraje(bolestne,usly vydelek do 100% prumerneho platu,naklady spojene s lecenim) najdes to v zak.133 o PO,§ 80

Pri urazu vzniklem za organizacni cinosti( skoleni,udrzba,kondicky atd) to vse hradi zrizovatel jednotky. Najdes v obc.zakonik Zde je to slozitejsi hledani kvuli prechodnemu obdobi ale vyplyva to z dalsih zakonu na ktere je odkazovano.

Je ve finale jedno zdali pojistku ma uzavrenou ci nikoliv ptze v pripade zaloby a soudniho sporu toto vse bude muset uhradit plus soudni vylohy/tyto zaplatis nejdrive ty pri podani zaloby a zrizovatel ti je uhradi po skonceni sporu)
Je to ale beh na dlouhou trat a vzhledem k tomu jak to chodi u soudu tak s nejistym vysledkem.Uvedom si ze budes treba rok bez prijmu. v pripade trv. nasledku a nedej boze voziku nasledky ani nedomyslim,
Lepsi je to pojisteni vyzadovat.

Co se pojistky u SDH tyka.To pojisteni je naprosto nezavisle zdali vam plni stat ci zrizovatel. Muzete ho uplatnit vzdy.Stejne tak jako vasi soukromou pojistku/u ni pozor zdali kryje i hasicskou cinnost)

Z toho co jsem napsal vyplyva ze pokud jsi pouze clen JSDHo a nejsi clen SDH tak na plneni v pripade urazu to nema vliv.pouze si neuplatnis tu pojistku kterou maji clenove SDH a ktera je beztak k nicemu vzhledem ke smesnemu plneni.

Pokud jste meli uraz v jednotce a bylo mu poskytnuto plneni pouze z pojistky kterou ma uzavrenou u SDH tak mu bylo vyplaceno pouze bolestne a navic smesne.Zajimalo by mne kdo a z ceho-pokud vubec- mu doplatil do 100% usly vydelek v zamestnani a nahradu nakladu spojenych s lecenim/cestovne,leky,rehabilitaci atd.) A o plneni na bolestnem z poradne pojistky ani nemluvim.
To ze pojistovna nemohla plnit ze nemela podklady je jasny a je to lajdactvi poskozeneho ze se nestaral a nebehal.Ale to je zase to co rikam......NIKDO ZA VAS V PRIPADE PRUSVIHU NIC NEUDELA A ANI VAM NEPOMUZE.Vse si musite vydupat vybehat a vyrvat sami.
Ma ale moznost si zazadat/jak u zrizovatele tak u SDH i pokud ma vl.poj/ tusim ze promlceci doba jsou 3 roky.

No maják a nápis HASIČI si může na svoje soukromý auto dát jen magor. Nechtějte mi říkat, že to tu někdo opravdu má.

zákon o požární ochraně
§ 80 Odškodňování úrazů
(1) Došlo-li u občana k poškození na zdraví nebo k jeho smrti
a) při jeho činnosti v jednotce sboru dobrovolných hasičů obce a v požární hlídce,
b) v souvislosti s pomocí, kterou poskytl při zdolávání požáru nebo při odstraňování jeho následků anebo při cvičení jednotky požární ochrany,
(dále jen "poškozený"), uhradí škodu tím vzniklou stát, obdobně podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů 9), pokud mu nevznikl nárok na náhradu této škody již z pracovněprávního vztahu.
!!!! podle nového je to v současné době zřizovatel jednotky /obec-město/
.........................................................................................................
Sboru dobrovolných hasičů /JSDH/, včetně postupu v případě pracovního úrazu.
Podle ustanovení § 65 odst. 1 písm. c) zákona č. 133/1985 Sb.o požární ochraně , ve znění pozdějších předpisů platí, že jednotka sboru dobrovolných hasičů obce je složena z fyzických osob, které nevykonávají činnost v této jednotce požární ochrany jako své zaměstnání a podle písm. d) platí, že jednotka sboru dobrovolných hasičů podniku, která je složena ze zaměstnanců právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby, kteří nevykonávají činnost v této jednotce požární ochrany jako své zaměstnání.

Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že činnost v jednotce sboru dobrovolných hasičů obce při hašení požáru, provádění záchranných prací při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech se považuje za výkon občanské povinnosti (tedy ve smyslu ustanovení § 17 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce) a že činnost v jednotce sboru dobrovolných hasičů obce při nařízeném cvičení nebo nařízené odborné přípravě je jiným úkonem v obecném zájmu ve smyslu ustanovení § 124 zákoníku práce. Podle ustanovení § 65 odst. 3 citovaného zákona platí navíc, že činnost v jednotce sboru dobrovolných hasičů vybrané obce je vykonávána zpravidla v pracovněprávním vztahu (což může být nejen pracovní poměr, ale i třeba dohoda o pracích konaných mimo pracovní poměr) k obci nebo v pracovněprávním vztahu k hasičskému záchrannému sboru kraje. Pojem „vybraná obec“ již v zákoně o požární ochraně vysvětlen není, byl z něj vypuštěn novelou v roce 2002, kdy byl nahrazen pojmem „vybrané obecní úřady“, což jsou podle § 24 odst. 1 obce, jejichž jednotky požární ochrany jsou požárním poplachovým plánem kraje určeny k zásahům mimo svůj územní obvod obce, která je zřídila.

Je proto třeba rozlišovat, o kterou jednotku dobrovolných hasičů půjde. Pokud se jedná o jednotku dobrovolných hasičů vybrané obce, kde hasiči mají uzavřen pracovněprávní vztah, tak tam není pochyb o tom, že se na ně plně vztahuje zákoník práce v ustanoveních hlavy páté části druhé – bezpečnost a ochrana zdraví při práci. Pokud se týká o ostatní jednotky, tj. o jednotku sboru dobrovolných hasičů obce podle § 65 odst. 1 písm. c) nebo o jednotku sboru dobrovolných hasičů podniku podle § 65 odst. 1 písm. d) zákona tak ti sice nejsou zaměstnanci, takže se na ně zákoník práce nevztahuje, ale i přesto musí absolvovat tzv. odbornou přípravu. Podle § 72 odst. 1 a 2 zákona o požární ochraně příslušníci, zaměstnanci podniku a velitelé, strojníci a technici speciálních služeb ostatních jednotek požární ochrany mohou své funkce vykonávat jen s požadovanou odbornou způsobilostí. Příslušníci, zaměstnanci podniku a členové dobrovolných jednotek požární ochrany mohou samostatně vykonávat službu při zdolávání požárů až po absolvování základní odborné přípravy.

Co se rozumí pod pojmem odborná způsobilost a základní odborná příprava a jak se tato získává pak blíže vymezují ustanovení § 32 až 40 vyhlášky č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany. Je třeba tedy důsledně rozlišovat že příslušníci, zaměstnanci podniku a velitelé, strojníci a technici speciálních služeb ostatních jednotek požární ochrany mohou své funkce vykonávat jen s požadovanou odbornou způsobilostí a že příslušníci, zaměstnanci podniku a členové dobrovolných jednotek požární ochrany mohou samostatně vykonávat službu při zdolávání požárů pouze po absolvování základní odborné přípravy. Podle § 40 odst. 4 základní odbornou přípravu členů jednotek organizuje nejméně v rozsahu 40 pracovních hodin velitel dobrovolné jednotky. Tím je odlišen rozsah přípravy od hasičů z povolání.
Pokud se týká dokumentace BOZP a PO ve sboru dobrovolných hasičů tak je evidentní, že i když zákon o požární ochraně výslovně neuvádí takovou povinnost, je třeba ji mít. Bližší podmínky by však měla stanovit obec, která jednotku sboru dobrovolných hasičů zřizuje.
Pokud se týká odškodnění úrazů členů dobrovolných hasičů tak platí ustanovení § 206 zákoníku práce, podle kterého mimo jiné právě u dobrovolných hasičů se při odškodňování v případě úrazu či jiného poškození zdraví vychází z principů objektivní odpovědnosti – tedy odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Ustanovení § 206 zákoníku práce však ale ještě nedělá z dobrovolných hasičů zaměstnance, to je pouze dobrodiní právní úpravy, která ve zde taxativně vyjmenovaných případech umožňuje odškodňovat úrazy zjednodušeným (tedy ve srovnání s principy subjektivní odpovědnosti podle občanského zákoníku) způsobem.
........................................................................................................
Výpis z dohody o členství v JSDH města, kterou máme dle zaslaného vzoru z GŘ HZS uzavřenou
Povinnosti města
A) Město Třebechovice p.O. vytvoří členovi JSDH podmínky pro plnění úkolů uvedených ve stati III. dohody takto:
1.Vybaví člena JSDH osobní výstrojí, výzbrojí a ochrannými pracovními prostředky.
2.Zajistí členovi JSDH připojištění pro případ úrazu při výkonu služby v JSDH a pojištění na škody, způsobené činností v JSDH a hradí pojistné.
3.Refunduje mzdu člena JSDH za dobu nezbytnou při zásahu nebo odborné přípravě, jestliže člen JSDH zasahoval nebo se účastnil odborné přípravy v pracovní době a zaměstnavatel si refundaci vyžádá.
Odpovědnost za škodu, kterou člen JSDH zaviní na požární technice nebo věcném prostředku PO se řídí podle § 415, 418 a 420 občanského zákoníku*.

Výňatek z občanského zákoníku:
§415
Každý je povinnen počinat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.
§418
(1) Kdo způsobil škodu, když odvracel přimo hrozící nebezpečí, které sám nevyvolal, není za ni odpovědný, ledaže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo jestliže je způsobený následek zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil.
§420
(1) Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.
(2) Škoda je způsobena praávnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají, jejich odpovědnost podle pracovně-právních předpisů není tím dotčena.
(3) Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.

Man.fire - Jasně, já nikde neříkám že co píšu je správně a že s tím souhlasím.. to vůbec. A pojištění prosazuji, o tom žádná..

Pretorian - to by ses divil A majáky nejsou žádné vietnamské, zabudovaná i houkačka.. atd atd. Být to někdo od nás, vyslechne si a skončí s tím. Takhle si ode mě taky vyslechli.. ale byla jsem poslána kamsi, že jsem blbá a nerozumím tomu.

Kudo diky lip bych to nenapsal:-)

A mě neodpovíš??

Zákon č. 133/1985 Sb.
ze dne 17. prosince 1985
o požární ochraně
ve znění
zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 40/1994 Sb., zákona č. 203/1994 Sb.,
zákona č. 163/1998 Sb., zákona č. 71/2000 Sb., zákona č. 237/2000 Sb.
(úplné znění č. 67/2001 Sb.) a zákona č. 320/2002 Sb.

ČÁST SEDMÁ Náhrada škody
§ 80 Odškodňování úrazů
(1) Došlo-li u občana k poškození na zdraví nebo k jeho smrti
a) při jeho činnosti v jednotce sboru dobrovolných hasičů obce a v požární hlídce,
b) v souvislosti s pomocí, kterou poskytl při zdolávání požáru nebo při odstraňování jeho následků anebo při cvičení jednotky požární ochrany (dále jen “poškozený”), uhradí škodu tím vzniklou stát, obdobně podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů,9) pokud mu nevznikl nárok na náhradu této škody již z pracovněprávního vztahu.
(2) Náhradu škody podle odstavce 1 poskytuje v zastoupení státu hasičský záchranný sbor kraje, v jehož územním obvodu k poškození na zdraví nebo k smrti poškozeného došlo.
Pozor nyní to vyplácí obec a né stát !!!!!!

§ 81 Jednorázové mimořádné odškodnění
(1) Vláda stanoví nařízením, v kterých případech a v jakém rozsahu náleží poškozenému a pozůstalým po poškozeném, kromě nároků podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů, i jednorázové mimořádné odškodnění, a kdy je možné takové odškodnění přiznat osobám, které byly na poškozeného odkázány výživou.
(2) Toto nařízení upraví také jednorázové mimořádné odškodnění zaměstnanci podniku a členovi jednotky sboru dobrovolných hasičů podniku a pozůstalým po nich.
(3) Jednorázové mimořádné odškodnění zaměstnancům podniku, členům jednotky sboru dobrovolných hasičů podniku, jakož i jiným zaměstnancům právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby a pozůstalým po nich poskytuje právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, pokud ke škodě na zdraví došlo v souvislosti s činností jejich jednotek požární ochrany na vlastní nemovitosti nebo v jejich vlastních objektech. V ostatních případech poskytuje jednorázové mimořádné odškodnění ministerstvo.
(4) Nárok na odškodnění podle odstavců 1 až 3 se promlčuje ve lhůtě tří let ode dne vzniku škody.

Náhrada věcné škody § 82
Právnická nebo fyzická osoba má nárok na náhradu věcné škody, která jí vznikla při pomoci poskytnuté při zdolávání požáru, popřípadě při cvičení jednotky požární ochrany. Ve zvlášť odůvodněných případech se může přiznat náhrada nákladů spojených s pořízením nové věci za věc poškozenou.

§ 83
(1) Právnické nebo fyzické osobě se nahrazuje také věcná škoda, která jí vznikla v důsledku opatření nutných ke zdolání požáru, zamezení jeho šíření nebo záchranných prací provedených na příkaz velitele zásahu nebo velitele jednotky požární ochrany nebo při cvičení jednotky požární ochrany; to neplatí, jestliže škoda vznikla použitím hasicích látek v souvislosti se zdoláváním požáru.
(2) Náhrada věcné škody podle odstavce 1 se neposkytuje právnické nebo fyzické osobě, jejíž objekty byly zasaženy požárem.

§ 84
(1) Náhradu škody podle § 82 a 83 poskytuje a o ní rozhoduje hasičský záchranný sbor kraje, v jehož územním obvodu požár vznikl nebo se konalo cvičení jednotky požární ochrany.
(2) Jestliže vznikla právnické nebo fyzické osobě věcná škoda v souvislosti s pomocí poskytnutou v zájmu právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby, má hasičský záchranný sbor kraje vůči této právnické osobě nebo této podnikající fyzické osobě právo na náhradu toho, co právnické nebo fyzické osobě poskytl.
(3) Právo na náhradu škody podle § 82 a 83 je třeba uplatnit do tří měsíců ode dne, kdy se poškozený dověděl o škodě, nejpozději do dvou let od vzniku škody; jinak toto právo zanikne.
Komentář k § 80 až 84
Uvedená ustanovení upravují otázky náhrad škody, a to odškodňování úrazů (§ 80), jednorázového mimořádného odškodnění (§ 81) a náhrady věcných škod (§ 82 až § 85).
Hašení požárů a likvidace následků živelních pohrom a mimořádných událostí jsou činnosti, při jejichž provádění vzniká značné nebezpečí pro život a zdraví. Proto zákon pamatuje na náhradu škody, zejména škody na zdraví. Pro účely odškodnění rozděluje odškodňované osoby do dvou skupin.
První skupinou jsou fyzické osoby, které uvedené činnosti vykonávají aktivně, tedy jsou členy jednotky sboru dobrovolných hasičů obce, požární hlídky nebo kontrolní skupiny obce vykonávající preventivní požární kontroly.
Druhou skupinou jsou fyzické osoby, které takové činnosti, ať už při zdolávání požárů, při odstraňování jejich následků anebo při cvičení jednotky požární ochrany. vykonávají nahodile, na výzvu příslušných orgánů (velitele zásahu, velitele jednotky požární ochrany nebo obce), například ve smyslu § 18 písm. d) zákona.
Poskytnutí náhrady však není vázáno na prokázání konkrétní výzvy. Obecně je zastáván názor, že náhrada škody by měla být přiznána každému, kdo při uvedených činnostech poskytoval účinnou pomoc, ať k tomu byl nebo nebyl vyzván. Náhradu škody naopak zřejmě není možno přiznat osobě, kterou před vznikem škody velitel zásahu nebo velitel jednotky požární ochrany z místa zásahu zřetelně a důrazně vykázal. Náhrada škody bude samozřejmě poskytnuta i v případech, kdy k poškození na zdraví nebo k smrti fyzické osoby došlo před příjezdem jednotky požární ochrany, pokud poškozená osoba plnila povinnost podle § 18 písm. a), b) nebo c), neboť i tyto činnosti mají souvislost se zdoláváním požáru.
Za uvedenou škodu na zdraví odpovídá stát a je hrazena obdobně, jako se provádí odškodňování pracovních úrazů podle příslušných ustanovení zákoníku práce a nařízení vlády k provedení zákoníku práce.
V praxi však mohou nastat případy, kdy nárok na náhradu škody při těchto činnostech vznikne na základě pracovněprávního vztahu. Tak je tomu, když například v jednotce sboru dobrovolných hasičů obce jsou pro zvýšení její akceschopnosti a zkvalitnění její činnosti zařazeny osoby, které tuto službu vykonávají jako své zaměstnání (§ 68 odst. 3 zákona), nebo když člen požární hlídky je v pracovněprávním vztahu k subjektu, v jehož objektu nebo zařízení poskytoval pomoc (§ 13 odst. 2). Pro tyto případy je prioritní nárok vzniklý z pracovněprávního vztahu, tedy odškodnění podle zákoníku práce.
Stát nemůže výše uvedené náhrady poskytovat přímo. Proto zákon stanoví, že náhradu škody v jeho zastoupení poskytuje hasičský záchranný sbor kraje, v jehož územním obvodu k poškození na zdraví nebo k smrti poškozeného došlo.
Ve smyslu § 92 zákona se tato ustanovení vztahují kromě likvidace požárů i na likvidace následků živelních pohrom a mimořádných událostí (nehody, průmyslové a ekologické havárie), kde jednotky požární ochrany zasahují.
Společenská nebezpečnost požáru vyžaduje, aby osobám, které v důsledku jejich likvidace utrpí škodu na zdraví, stát poskytl i odškodnění nad rámec odškodňování pracovních úrazů. Tím je jednorázové mimořádné odškodnění. Toto odškodnění může být poskytnuto i pozůstalým v případech, kdy poškozený na následky zranění zemře. Půjde zejména o manžela, nezaopatřené děti a další osoby, které na něj byly odkázány výživou.
Vláda stanoví nařízením, ve kterých případech a na které osoby se jednorázové mimořádné odškodnění vztahuje. Jedná se zejména o příslušníky profesionálních jednotek požární ochrany, zaměstnance zařazené v podnikových profesionálních i dobrovolných jednotkách požární ochrany a členy dobrovolných jednotek požární ochrany obcí. Týká se to však i občanů, kteří ve smyslu § 18 zákona poskytují osobní pomoc na výzvu velitele zásahu, velitele jednotky požární ochrany nebo obce. Stejně se postupuje v případech, kdy k poškození zdraví nebo smrti dojde při cvičení nebo (ve smyslu § 92) při likvidaci následků živelních pohrom a mimořádných událostí (havárie, nehody).
Jednorázové mimořádné odškodnění poskytuje Ministerstvo vnitra. Výjimkou jsou případy. kdy jde o zaměstnance zařazené v jednotkách požární ochrany podniků nebo zaměstnance poskytující osobní pomoc, kterým poskytuje odškodnění jejich zaměstnavatel, a to tehdy, pokud je jejich zdraví poškozeno nebo je jim způsobena smrt v souvislosti s činností vykonávanou v objektech vlastního zaměstnavatele.
S ohledem na charakter jednorázového mimořádného odškodnění se k promlčení nároku stanoví pouze objektivní lhůta, která je tříletá.
Zákon v § 19 ukládá každému povinnost poskytnout na výzvu velitele zásahu, velitele jednotky požární ochrany nebo obce pomoc spočívající v poskytnutí určitých věcí potřebných ke zdolání požáru. Je proto na místě, že kromě náhrady výdajů spojených s takovou pomocí (§ 21) řeší zákon i náhradu škody, která na těchto věcech může vzniknout v důsledku uvedené pomoci. Obdobně je řešena i náhrada škody na věcech vzniklé při cvičení jednotky požární ochrany.
V řadě případů se může stát, že v důsledku vzniklé škody je věc nepoužitelná, náhrada škody však nedosahuje výše potřebné k pořízení nové věci. Ve zvlášť odůvodněných případech je proto možné poskytnout náhradu převyšující cenu věci v době poškození, a to až do výše, která poškozenému umožňuje, aby si mohl pořídit věc novou. Takovými odůvodněnými případy budou například případy, kdy poškozený věc nezbytně potřebuje, jeho majetkové poměry však nedovolují k obdržené náhradě přidat částku potřebnou k zakoupení nové věci.
Ve smyslu § 92 se tato ustanovení vztahují i na likvidaci následků živelních pohrom a mimořádných událostí, u kterých jednotky požární ochrany zasahují (různé havárie, nehody).
V praxi jsou časté případy, kdy věcná škoda nevznikla v důsledku pomoci poskytnuté při zdolávání požáru, případně při cvičení, ale nezávisle na konání poškozeného. Jde o případy, kdy ke zdolání požáru nebo zamezení jeho šíření bylo nutné provedení takových opatření, která vznik škody vyvolala. Může to být například rozebrání části střechy objektu sousedícího s hořícím objektem, nebo odstranění hořlavého objektu v proluce mezi dvěma objekty, z nichž jeden je zasažen požárem, proto, aby se požár nepřenesl. Takový příkaz může vydat jen velitel zásahu, nebo velitel jednotky požární ochrany v případech, kdy zasahuje jen jedna jednotka. Vychází se při tom z předpokladu, že vzniklá škoda by neměla být větší než škoda hrozící při požáru, i když zákon to výslovně neuvádí. Obdobně se postupuje při cvičení jednotky požární ochrany. Předpokládá se, že jednotka požární ochrany na nemovitost vstupuje při splnění podmínek daných § 22 odst. 2 a 3 zákona, náhrada škody se však poškozenému poskytuje i v opačném případě.
Uvedené ustanovení nelze použít v případech, kdy škoda je způsobena použitím hasicích látek pro zdolání požáru. Opačný případ by totiž vedl k tomu, že velitel zásahu, případně velitel jednotky požární ochrany by nenařídil provedení třeba i účinných opatření v případech, kdy by předpokládal vznik škody. Při likvidaci požárů se nedá vyloučit škodlivé působení hasicích látek, zejména vody, takže počet případů, kdy by poškození žádali o náhradu škody, by nepochybně byl neúměrný. Vytvořilo by to absurdní situaci, kdy subjekt poskytující pomoc by odpovídal za její negativní (byť nechtěné) následky, což by bezesporu bylo nepřijatelné.
Náhrada škody se též neposkytuje v případech, kdy poškozeným je právnická osoba nebo fyzická osoba, které škoda vznikla v důsledku požáru vlastních objektů. Takové případy mají být kryty především z pojištění objektů. Důvodem tohoto opatření je mimo jiné i možnost, že právnická nebo fyzická osoba vznik požáru přímo zavinila, nebo porušením právních předpisů vznik škody a její výši negativně ovlivnila.
Podle § 92 lze uvedené ustanovení vztáhnout i na likvidaci následků živelních pohrom a mimořádných událostí (různé havárie, nehody), u nichž jednotky požární ochrany zasahují.
Z charakteru vzniku nároku na náhradu věcné škody je zřejmé, že za ni může odpovídat jen stát. Proto o této škodě a její náhradě rozhoduje orgán státní správy, v jehož územním obvodu požár vznikl nebo se konalo cvičení jednotky požární ochrany. Takovým orgánem je hasičský záchranný sbor kraje.
V praxi mohou nastat případy, kdy nelze požadovat od státu, aby byl těmito náhradami zatížen, neboť by tím některým subjektům vznikal neodůvodněný prospěch. Jsou to případy, kdy je pomoc poskytována ve prospěch právnické nebo podnikající fyzické osoby. Hasičský záchranný sbor kraje v těchto případech může požadovat od právnické nebo podnikající fyzické osoby, v jejímž zájmu byla pomoc poskytnuta, náhradu toho, co sám na náhradu škody poskytl. Lhůta, ve které hasičský záchranný sbor kraje může tento požadavek vznést, není v zákoně stanovena. V takových případech se postupuje v souladu s obecnými předpisy.

Členové SH ČMS a SDH obcí jsou lépe pojištěni
Stávající pojistné smlouvy č. 751-083 z prosince 1996 a č. 760-083 z března 1998 tak byly nahrazeny zcela novou smlouvou s evidenčním číslem 792-083. Novou smlouvou jsou pro případ přechodného nebo trvalého tělesného poškození nebo smrti úrazem pojištěni nejen všichni řádní členové SH ČMS, ale už i členové Přípravky SH ČMS, pořadatelé a zdravotníci akcí SH ČMS, rodinní příslušníci řádných členů SH ČMS, kteří se účastní rekreačních pobytů organizovaných pro členy SH ČMS, účastníci rekreačních pobytů v dětských táborech organizovaných SH ČMS a to včetně personálu těchto zařízení a účastníci školení a výcviku v hasičských školách a zařízeních SH ČMS. Pojištěni se vztahuje také na aktivní účastníky postupových hasičských soutěží v požárním sportu a soutěže O pohár starosty SH ČMS a na členy SDH, kteří jsou zařazeni v jednotce SDH obce, a členy SH ČMS, kteří jsou zapojeni do činnosti této jednotky. Touto smlouvou jsou také pojištěny všechny organizační jednotky SH ČMS pro případ, že budou odpovědny za škodu, k níž došlo v souvislosti s pořádáním postupových hasičských soutěží v požárním sportu. Nové pojištění se vztahuje na úrazy, ke kterým dojde při aktivní účasti na hasičských soutěžích v požárním sportu, tradičních mezinárodních hasičských soutěžích včetně pohárových, pokud probíhají podle Směrnic a pravidel schválených SH ČMS nebo hasičského záchranného sboru a jsou v celorepublikovém a okresním kalendáři soutěží. Pojištění se vztahuje i na případy úrazů, ke kterým dojde při tréninku a sportovní přípravě na soutěže v požárním sportu a při tradičních mezinárodních hasičských soutěžích. Na základě této pojistné smlouvy lze také poskytnout finanční náhradu úrazu, ke kterému dojde při akcích dorostu, při schůzkách mladých hasičů a Přípravky SH ČMS a to včetně přípravy a provádění celostátní hry mladých hasičů „PLAMEN“, mezinárodní soutěže CTIF a disciplín podle Směrnic pro činnost dorostu v oblasti požární ochrany. Pojištění se také vztahuje na úraz členů jednotek SDH obcí a členů SH ČMS, ke kterému dojde při zásazích u požárů a jiných nehodách, při školení a výcviku, organizovaném krajským sdružením hasičů, okrasním sdružením hasičů respektive městským sdružením hasičů, hasičskými školami a CHH. Pojistnou smlouvou jsou také kryty úrazy, ke kterým dojde při činnostech souvisejících s ostatními činnostmi plánovanými, organizovanými nebo povolenými orgány SH ČMS (s výjimkou činností, ke které SDH nebo člen provádí v rámci podnikatelské činnosti), přičemž těmito ostatními činnostmi se rozumí činnosti pořádané sborem dobrovolných hasičů, které jsou zahrnuté do plánu OSH. Pojišťovna je povinna plnit i v některých dalších případech, pokud pojištěný doloží, že akce, při které utrpěl úraz, byla předem plánovaná a organizovaná sborem dobrovolných hasičů. Pokud bude pojistnou událostí způsobena smrt řádnému členu SH ČMS nebo členu Přípravky SH ČMS uvedenému v seznamu, který vede Kancelář SH ČMS, je pojišťovna povinna plnit v případě smrti následkem úrazu člena nad 18 let věku částku 100 000 Kč, případně smrti následkem úrazu mladého člena nebo člena Přípravky SH ČMS ve věku do 18 let částku 25 000 Kč. V případě smrti aktivního účastníka postupových hasičských soutěží v požárním sportu a soutěže O pohár starosty SH ČMS bude pojišťovna muset vyplatit 120 000 Kč. Pokud by byla pojistnou událostí způsobena smrt úrazem členu jednotky SDH obce, pak je pojišťovna povinna vyplatit v případě smrti následkem úrazu pojistnou částku 250 tisíc Kč. Pokud zanechá úraz pojištěnému trvalé následky, vyplatí pojišťovna podle oceňovacích tabulek příslušné procento z 60 000 Kč. Zanechal-li úraz trvalé následky členu jednotky SDH obce nebo aktivnímu účastníku postupových hasičských soutěží, vyplatí pojišťovna podle oceňovacích tabulek příslušné procento z pojistné částky 300 000 Kč. Dojde-li k úrazu pojištěného a doba, která je podle poznatků lékařské vědy obvykle potřebná ke zhojení nebo ustálení tělesného poškození způsobeného úrazem, je delší než 14 dní, je pojišťovna povinna vyplatit z pojistné částky 30 000 Kč tolik procent, kolika procentům podle oceňovacích tabulek odpovídá průměrná doba nezbytného léčení tohoto tělesného poškození. V rámci pojištění odpovědnosti je horní hranice odškodnění při jedné pořádané akci limitována částkou 500 000 Kč za škody způsobené na zdraví a stejnou částkou při škodě na majetku. Řádní členové SH ČMS, kteří mají u HVP, a. s., sjednané pojištění trvale obydlené domácnosti, stavby nebo pojištění životní či důchodové, mají v případě pojistné události nárok na dvojnásobek dohodnuté pojistné částky za dobu nezbytného léčení úrazu. Podmínkou pro vznik tohoto nároku je, aby pojistné za všechny smlouvy u HVP v součtu činilo minimálně 1 000 Kč za jeden pojistný rok.

Uzavření smluvních vztahů se členy jednotky
Forma smluvního vztahu člena jednotky SDH obce s obcí není v zákoně o PO
jednoznačně stanovena. V § 65 odst. 3 zákona o PO uvádí, že činnost v jednotce vybrané obce je zpravidla vykonávána v pracovně právním vztahu k obci. Pokud je jednotka zřízena jako součást obecního úřadu, pak členové jednotky jsou zaměstnanci obce. Při zřízení jednotky
formou organizační složky obce jsou členové jednotky zaměstnanci obce, pokud jiný právní předpis nestanoví jinak. Jiný právní předpis ovšem nestanovuje jednoznačně, že by člen jednotky nemusel být zaměstnancem obce. S ohledem na § 65 odst. 3 zákona o PO by teoreticky bylo možno s členem uzavřít smlouvu o činnosti v jednotce SDH obce i mimo
zákoník práce, ale jde o dosti vágní vztah závazku člena vůči obci a i tak je nutno v této smlouvě jednoznačně specifikovat práva, povinnosti a nároky člena včetně odměny za zásah v mimopracovní době dle § 29 odst. 1 písm. a) zákona o PO. Ustanovení § 29 odst. 1 písm. a) zákona o PO stanovuje povinnost obci poskytovat členovi za hašení požárů a záchranné práce při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech odměnu, pokud tuto činnost provádí v jeho mimopracovní době. Zároveň je nutno
podotknout, že do činností v jednotce pro zajištění její akceschopnosti spadá i široká oblast údržby a kontrol požární techniky a prostředků v péči jednotky. V § 65 odst. 2 zákona o PO se uvádí, že činnost v jednotce při hašení požáru, provádění záchranných prací při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech se považuje za výkon občanské povinnosti.
Činnost v jednotce při nařízeném cvičení nebo při nařízené odborné přípravě je jiným úkonem v obecném zájmu. Jednotka může dle § 97 zákona o PO poskytovat pohotovostní a jiné služby nebo práce související se základními úkoly jednotek PO za úhradu vynaložených nákladů.
Chce-li obec po členovi vyžadovati plnění těchto úkonů, pak s ním musí mít uzavřen takový smluvní vztah, na základě kterého jej může pověřovat těmito pracemi.

Okolnosti vylučující protiprávnosti
Mohou nastat situace, kdy jednání nebo opomenutí se může jevit protiprávním úkonem, ovšem v konečném důsledku jím není (Občanské právo hmotné). O takové situace se bude jednat, pokud se zde zároveň s jednáním, které by porušovalo právní povinnost, budou vyskytovat okolnosti vylučující protiprávnost. Uvědomění si takovýchto skutečností je důležité pro posouzení, zda veškeré podmínky pro vznik odpovědnosti byly splněny. Pokud neexistovala v daném jednání protiprávnost, nemůže ani vzniknout odpovědnost daného subjektu.
Protiprávnost může být vyloučena v následujících situacích:
• výkon práva nebo plnění povinnosti,
• svépomocné jednání,
• jednání v krajní nouzi nebo v nutné obraně,
• svolení poškozeného.
Prokazování okolnosti vylučující protiprávnost je vždy na škůdci.
Výkon práva nebo plnění povinnosti znamená, že ten, který tak činí, má k danému jednání určitý právní titul, který jej opravňuje k takovému jednání. Podporu pro výkon práva a plnění povinnosti nalézáme v § 3 odst. 1 Občanského zákoníku, který stanoví, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
Z toho lze dovodit, že zákon schvaluje výkon práv a povinností, které z občanskoprávních vztahů plynou, ovšem tak, aby bez právního důvodu nezasahovaly do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Práva a povinnosti z občanskoprávních vztahů náležející osobám mohou být tedy vykonávána, ovšem s určitým omezením. Pokud někdo vykonává své právo, znamená to, že právo mu svědčí, je jeho nositelem a jeho výkon není protiprávní. Stejně tak, pokud osoba plní povinnost, která jí byla v souladu se zákonem uložena, nemůže se jednat o protiprávní chování, byť by se tak na první pohled mohlo jevit.
Svépomocné jednání. V ustanovení § 6 Občanského zákoníku se stanoví, že jestliže hrozí neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může ten, kdo je takto ohrožen, přiměřeným způsobem zásah sám odvrátit. V tomto ustanovení jsou vymezeny podmínky, kdy ke svépomocnému jednání může dojít. Vymezuje se zde situace, kdy použití svépomoci je v souladu se zákonem a použití svépomoci, pokud nepřekročí stanovené hranice, je dovolené. Jedná se zde o případ, kdy subjektivní práva osoby, která vyplývají ze soukromoprávních vztahů, nemohou být chráněna standardními a dalo by se říci méně konfliktními řešeními – jako je soudní ochrana nebo ochrana poskytovaná jinými státními orgány dle § 4 Občanského zákoníku. K tomu, aby svépomoc mohla být osobou užita, je třeba splnit několik základních podmínek. O svémoc se jedná v případě, pokud ohrožená osoba, případně její zákonný zástupce nebo její zmocněnec odvrací bezprostředně hrozící neoprávněný zásah do svého či jejího subjektivního práva. Intenzita, jakou je zásah odvrácen, musí být přiměřená právě tomuto útoku.Pokud by zde „síly“ nebyly vyváženy, nejednalo by se zde již o svémoc osoby, která brání svá práva, ale o protiprávní úkon. Zásah musí být odvrácen způsobem přiměřeným způsobu, okolnostem a intenzitě zásahu, který hrozil. Nedodržení zásady proporcionality znamená, že jednání osoby, která svémocně chránila své subjektivní právo před neoprávněným zásahem, se vymyká rámci svépomoci a stává se jednáním neoprávněným.
Krajní nouze je upravena v § 418 odst. 1 Občanského zákoníku, ve kterém se stanoví, že kdo způsobil škodu, když odvracel přímo hrozící nebezpečí, které sám nevyvolal, není za ni odpovědný, ledaže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo jestliže je způsobený následek zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil. Při krajní nouzi se musí pro naplnění jejích podmínek jednat o přímo hrozící nebezpečí. Pokud se má odvracet nebezpečí, tak nebezpečí již muselo nastat.Jednáním v krajní nouzi je spáchání činu jinak trestného, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému tímto zákonem. Jednání v krajní nouzi není trestným činem (§ 28 odst. 1 trestního zákoníku ). Zde jsou nově formulovány podmínky pro krajní nouzi, což umožňuje, aby nebyly stíhány osoby, které vystupují na ochranu zájmů chráněných trestním zákonem. V krajní nouzi lze odvracet nebezpečí hrozící jak zájmům společnosti, tak jednotlivce, a to v případech ohrožení života, zdraví, svobody, majetku, důstojnosti. Je však vyloučeno použití krajní nouze u osob, které jsou povinny nebezpečí snášet, protože jim to ukládají zvláštní předpisy (např. lékař a ošetřovatel v nemocnici, policista, hasič, voják apod.).
V krajní nouzi lze chránit ohrožený zájem jen tím, že se obětuje jiný zájem. Stav krajní nouze vylučuje protiprávnost i nebezpečnost činu pro společnost. Jsou-li obranou zasaženy zájmy třetích osob, které nejsou útočníky, musejí být ve vztahu k nim splněny podmínky krajní nouze.
……………………………………………………………………………………………….
Institut krajní nouze podle zákon o přestupcích vyžaduje odvracení nebezpečí (stavu hrozícího poruchou, který může být různého původu - přírodní katastrofa, jednání člověka) přímo (ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu – bezprostředně) hrozící zájmu chráněnému zákonem. Podmínkou pro aplikaci institutu krajní nouze, tak není směřování přímo hrozícího útoku na osobu dopouštějící se přestupku, jak nesprávně dovodil městský soud. Ustanovení § 2 odst. 2 písm. b) zákona o přestupcích nehovoří o tom, že v krajní nouzi by musel být odvracen útok, který směřuje přímo proti osobě, která by jinak svým jednáním spáchala přestupek.
Nejvyšší správní soud je názoru, že účelem krajní nouze je poskytnout lidem možnost k ochraně nejen zájmů vlastních, ale i jiných osob, či zájmů státu, a že k činu v krajní nouzi je oprávněn i ten, jehož zájmy nejsou v konkrétním případě ohroženy. Za správný však soud nepovažuje názor, že krajní nouzí je překročení rychlosti při odvracení nebezpečí pro život a zdraví ohlašovatele případu.
Otázka, zda na jednání osoby dopouštějící se překročení nejvyšší povolené rychlosti při výjezdu řidiče- hasiče /soukromého/ vozidla k hlášenému případu napadení majetku či osob, dopadá ustanovení § 2 odst. 2 zákona o přestupcích, nemůže být zodpovězena obecně, ale v každém jednotlivém případě musí být zjištěny konkrétní skutkové okolnosti a ty pak posouzeny, zda splňují zákonem stanovené podmínky pro jednání v krajní nouzi [§ 2 odst. 2 písm. b) zákona o přestupcích], respektive zda splňují zákonem stanovené podmínky pro jednání v nutné obraně [§ 2 odst. 2 písm. a) zákona o přestupcích], přičemž v případě nutné obrany by nebylo třeba splnění podmínek jako u krajní nouze, to je subsidiarity (jednáním nebyl způsoben zřejmě stejně závažný následek než ten, který hrozil) a proporcionality (nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit jinak) při odvracení nebezpečí přímo hrozícímu zájmu chráněnému zákonem, ale bylo by třeba zkoumat, zda se jednalo o přiměřený způsob odvracení přímo hrozícího nebo trvajícího útoku na zájem chráněný zákonem.
podle rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 72/2009
……………………………………………………………………………………………………………………
Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu platí, že na trestnost přestupků se aplikují obdobné principy a pravidla jako v případě trestných činů (např. rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2007, č. j. 8 As 17/2007 – 135, publ. též jako č. 1338/2007 Sb. NSS). Přestupkem může být pouze protiprávní čin. Chybí-li znak protiprávnosti, nelze odpovědnost za přestupek vyvozovat, protože se pak jedná o dovolené jednání, které, ačkoliv se svými znaky podobá přestupku, nenaplňuje skutkovou podstatu přestupku a není ani nebezpečné pro společnost. Přestupkem proto nemůže být jednání, které formálně přestupku odpovídá, ale není dána jeho protiprávnost. Okolností vylučující protiprávnost je mj. nutná obrana [§ 2 odst. 2 písm. a) zákona o přestupcích] a krajní nouze [ § 2 odst. 2 písm. b)]…
……………………………………………………………………………………………………………………..
ČÁST ČTVRTÁ , Jednotky požární ochrany, § 65 Druhy jednotek požární ochrany
(2) Činnost v jednotce sboru dobrovolných hasičů obce při hašení požáru, provádění záchranných prací při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech se považuje za výkon občanské povinnosti.3b) Činnost v jednotce sboru dobrovolných hasičů obce při nařízeném cvičení nebo nařízené odborné přípravě je jiným úkonem v obecném zájmu.4a)
(3) Činnost v jednotce sboru dobrovolných hasičů vybrané obce je vykonávána zpravidla v pracovněprávním vztahu k obci nebo v pracovněprávním vztahu k hasičskému záchrannému sboru kraje.
……………………………………………………………………………………………………………………

Je pěkné, že umíš hledat a oužívat copy & paste, jenže to k porozumění smyslu právní normy zjevně nestačí. Například Tvé citace okolnosti vylučujících protiprávnost v občasnském právu se diskutovné problematiky nijak netýkají.

Pokud se jde o krajní nouzi, pak bezvýhradně souhlasím s Honzou Rosenauerem
(http://diskuze.pozary.cz/forum/46224-po ... ent-172387) jen sem poněkud skeptičtější k její "průchodnosti" jinde, než u přestupkové komise.

Pokud jde o judikáty NSS, odkáži Tě na předchozí odstavec svého příspěvku.

Citace Zákona o požární ochraně s tímto také nijak nesouvisí.

Kůďo,nechceš nám tu napsat všechny zákony,že ne.Podle mě to je přestupek jako každej jinej a je jedno jetli to je hasič,prodavač nebo pošťák.A to ještě narazil na slušný poldy,kdyby narazil na svi... tak by dostal plnou sazbu.
Pěkný podvečer.Pánové.

No, co se krajní nouze týká, tak Kůďův judikát hovoří přesně to, co Honza Rosenauer s tím rozdílem, že Honzova interpretace je čtivější a pochopitelnější:) Jinak je to to samé - je nutno adekvátně posoudit přiměřenost přestupkového/protiprávního jednání individuálně a nikoli paušálně. Strojník či VJ (VD) je důležitější, než hasič, hořící popelnice není hořící panelák.
Ale mne by spíš zajímala jiná věc. Výše bylo řečeno, že zásah začíná vyhlášením poplachu. To je mi ještě přijde srozumitelné, zní to i logicky. Je zde ale jedno ale... Mám problémy právě s tou cestou do hasičárny, kdy může hasič utrpět nějaký úraz a jestli se na něj vztahuje pojistka za škodu utrpěnou při zásahu. Vzhledem k tomu, že nevím a rád bych se to dozvěděl, tak budu tedy jen logicky vyvozovat. Problém: kdo mi dokáže, že jsem skutečně byl na cestě do hasičárny při rozeznění sirény či přijití sms, když se mi stal onen úraz? Teoreticky bych mohl pojistné uplatňovat na pád ze schodů u nás doma, kdy jsem jen šel do ledničky pro pivo nebo pro rohlíky do obchodu a nějaký výjezd by mi byl šumák (děje se to, papíroví členové), ale shodou okolností zrovna v té chvíli přišla sms a já ze své vyčuranosti bych uplatňoval svou pojistku + pojištění od obce = více peněz do kasičky. Jak se to dokazuje? Kdo to dokazuje? Není to snadno zneužitelné? Co kdybych se nacházel fyzicky úplně mimo obec (třeba pár km - dalo by se snadno dojet, nebo i desítek km - s obtíži, ale také jsou tací blázni), například při podzimním korzu s přítelkyní, přišla by mi sms, já se lekl, co se to u nás děje, vrazil bych čelem do sloupu veřejného osvětlení a způsobil si otřes mozku? Jsem přeci hasičem z výjezdu, zúčastňuji se pravidelně výjezdů, mé telefonní číslo je zaneseno v seznamu IZS a sms mi pravidelně chodí. Osobně jsem se vždy domníval, že zásah u JSDH v podstatě začíná "sáhnutím na kliku hasičárny" po vyhlášení výjezdu, kdy je jasně patrné, že jsem skutečně již "zasahoval". Jak je to tedy? Pamatuje na to nějaký zákon nebo předpis?

Velmi dobrý otázky Martine. Odpověď na ně by zajímala i mě. Osobně považuji zásah za "zahájený" až když vyjedeme. Ne když se sjíždíme.

Kůďa: prosím, odpovíš mi už?? Nebo opět zkopíruješ celé znění zákonů?? Mě zajímá pouze pasáž podle který smíš jet v obci jako prase. Já to nikde nenašel. A pokud to tam opravdu je, myslíš že v případě zabití rodiny na přechodu vyvázneš bez trestu?? Neber v potaz jen překročení rychlosti ale i možné důsledky.

Zásah by měl začít již od vyhlášení poplachu.

Ok, přijde SMS nebo plechová huba s vyhlášením poplachu. Může se tedy stát: Jsem 100km od místa bydliště a jsem tedy v zásahu?? Z logiky věci vyplývá že ano. Protože je jedno jestli jedu 3km nebo sto. Super. Hlavně se mi líbí že můžu jet civilním autem klidně 150 v obci. Je přece vyhlášen poplach a já jsem už v zásahu. (to už je douška na Kůďu)

zasah spada do operacni cinnosti jednotky a oper.cin. zacina v okamziku vyhlaseni poplachu.Logicky z toho vyvozuji ze cesta do zbrojnice je jiz kryta pojistenim.

velice dobra otazka je jak to prokazat.To sam netusim ale budte si jisti ze pojistovna udela vse pro to aby plnit nemusela a to o to vic pokud by pri nehode doslo k umrti a nebo trvale inavalidite.Takze na tohle myslete az budete chvatat.A taky si uvedomte ze pokud nekoho srazite ci nekomu zpusobite skodu jste v tom sami.....nikdo se za vas nepostavi,nikdo za vas nic nevybeha a veskere dokazovani a cele nasledky si ponesete taky jen vy sami.A az si tohle uvedomite tak si odpovezte na otazku....stoji mi ty dve minuty co ziskam za to????
Me teda ne a proto nemusim resit podobny otazky..

Vaclave promin ale tvoje prirovnani mi prijde ponekud imbecilni.Je jasny ze pokud jsi 100km daleko tak asi vyjezd do 5 nebo 10min asi nestihnes ....co myslis???

Kůďa už dle mého vlastně odpověděl, v případě překročení rychlosti a zastavení policií, která chce uložit blokovou pokutu, tak radí (v případě sjíždění se k výjezdu) neplatit a nechat to dojít do správního řízení, kde se to bude posuzovat individuálně. Ono možná se vyjádřil nešťastně v tom prvním příspěvku, kdy tvrdí, že by to vždy vyhráli. Ale dále dává citace judikátů, kde je řečeno, že se to posuzuje individuálně - čili popelnice není panelák, hasič není strojník nebo VD či VJ (tedy důležitost jednotlivce pro akceschopnost jednotky). Takže bych řekl, že závisí na tom, jaké má dotyčný hasič "koule", že půjde do správního řízení (jestli si je vědom své neviny, či své jednání považuje za adekvátní nastalé situaci) nebo akceptuje svůj prohřešek a zaplatí blokovou pokutu, čímž je jím přečin přijat a vyřízen na místě. Nejsem si jist, když tak mě někdo doplňte nebo opravte, ale proti pokutě, tuším, není odvolání. Možná by to hasič, který překročení o trochu rychlost a neohrozí nikoho (prázdná silnice, jisté vedení vozidla apod.), to správní řízení vyhrál. Jiná je otázka v případě nehody, kde by se to určitě posuzovalo jinak, důkladněji a předpokládám i přísněji. Možná by fakt, že dotyčný byl hasič jedoucí k výjezdu, hrál méně výraznou roli. Ale to bych kecal, nevím, neznám, netuším. Dle občanského zákoníku každý má konat tak, aby svým konáním neohrozil sebe a ani nikoho jiného.
Osobně se také přikláním k tvému názoru, že zásah u JSDH je až po vyjetí (u mě je to trochu dřív, úraz se ti může stát při oblékání, srazíš se s kolegou apod.). Opět, budu vycházet z logiky a spojitosti HZS a JSDH - zásah vyhlášený HZS začíná vyhlášením, logické. Příslušníci se ale nacházejí na stanici (!). Čili, je logické, že vyhlášením hotovosti u příslušníků nacházejících se na stanici, začíná zásah právě vyhlášením. U JSDH by to mělo být také tak, jen s tím rozdílem, že cesta do hasičárny se dle mého nezapočítává do zásahu, ale až od pohybu na hasičárně. Ale to jsou mé dohady, např. Soptik má jiný názor a já nemám po ruce žádný "hard" argument, který by potvrdil to nebo ono, aby jsme to rozsekli:/