Stejně se nic nezmění
Napsal: 14.08.2008 09:10
Nedávno jsem slyšel od svého německého kolegy vtip: Jak dobýt českou zemi bez krve? Dej Čechovi seriál, vepřo-knedlo-zelo, pivo a pak se ti nikdo nepostaví na odpor. Zeptal jsem se ho: "A co s těmi co nesledují seriály, nepijí pivo a nejedí vepřo-knedlo-zelo "? Jeho odpověď byla: " Ti řeknou, STEJNĚ SE NIC NEZMĚNÍ."
Jeho odpověď mě nijak nepohoršila. Ani jsem se na něj nezlobil. Tuto větu totiž skutečně slýchám od mnoha lidí. Pokaždé když vidím, že si někdo stěžuje, zeptám se ho na jednoduchou otázku. Proč s tím něco neděláš? Odpověď zní většinou stejně, typicky česky: STEJNĚ SE NIC NEZMĚNÍ.
Je to skutečně tak, nic se nezmění? Každý, kdo mi kdy dal tuto typicky českou odpověď, musel nakonec uznat, že se vlastně nikdy o nic nepokusil. Přitom sama tato odpověď vyžaduje, aby její tvůrce měl již předchozí zkušenosti s pokusy něco měnit. A i poté nelze tvrdit, že je tato věta pravdivá.
Již téměř od začátku svého působení u sboru (dá-li se to tak nazvat), jsem se snažil měnit nejen sebe (dnes jsem v civilu), ale i své kolegy, podmínky k práci a samotnou organizaci . Je faktem, že se mi podařilo pár lidí přesvědčit. Ale pokud jsem prosadil nějaké změny, pak byly nepatrné a dík jsi za ně neslyšel a hlavně nečekal.
Přesto se necítím být oprávněn říci větu: "STEJNĚ SE NIC NEZMĚNÍ". Co moji víru ve změnu činí tak pevnou? Je to vědomí toho, že prozatím bylo nás pár , chtělo by se říci skoro že současnými měřítky nejsme normální . Přesto se povedlo prosadit mnohé věci, které by se zdály z počátku nemožné. Těch několik málo jednotlivců dokázalo přitáhnout pozornost veřejnosti a sdělovacích prostředků na situaci u bezpečnostních sborů, uspořádat v dějinách české republiky první demonstraci bezpečnostních sborů, založit veřejná fóra, časopisy a noviny, kde si mohou lidé sdělovat otevřeně své poznatky a získat podporu jeden pro druhého.
Policisté, hasiči, členové justiční stráže a vězeňské a celní služby by měli být z titulu svého zaměstnání odvážnější než běžní občane. Je tomu ale tak? Jsme odvážnější? Otázku nechávám otevřenou. Ale faktem je, že pokud neumíme ukázat svoji odvahu, neumíme ukázat, že si stojíme za svým, jak potom můžeme prohlašovat, že svoji práci zastaneme? Vy mát e být BOJOVNÍKY ve všech smyslech toho slova. Jsme těmi bojovníky?
Zkusme, prosím, napřed něco změnit. Zkusme měnit nejen sebe, ale i přístup kamarádů a kolegů! Zkusme to dřív, než řeknete typické české: STEJNĚ SE NIC NEZMĚNÍ!!
Je smutné, že u sboru dnes přebírají aktivitu lezprdelky a rychlokvašky , které se rychle učí vyhrožovat a "buzerovat".
Kvůli takovým odchází spousta zkušených hasičů a policistů. Bohužel při odchodu se dozvíte, že jste tam x let byl na nic a jste k ničemu apod.
Já při svém odchodu cítil zahořklost, když mě tyhle rychlokvašky se zlatou hvězdou i na zadku s velkou kanceláří a balkónem nedokázali říct chlapské ahoj. A to jsou HRDINOVÉ s šuplíkem plným kurzů a medailí.
Dnes jsem šťasten, že jsem opustil tuto instituci, protože dávat jim další roky života a na konci zjistit, že jediná pseudo odměna je neupřimné plácání po ramenou v hospodě a ta větší je pár dobrých kamarádů ve stejném srabu co jste byl Vy.
Ptám se sebe změnilo se něco ?
Odpověď : u mě ANO
Jeho odpověď mě nijak nepohoršila. Ani jsem se na něj nezlobil. Tuto větu totiž skutečně slýchám od mnoha lidí. Pokaždé když vidím, že si někdo stěžuje, zeptám se ho na jednoduchou otázku. Proč s tím něco neděláš? Odpověď zní většinou stejně, typicky česky: STEJNĚ SE NIC NEZMĚNÍ.
Je to skutečně tak, nic se nezmění? Každý, kdo mi kdy dal tuto typicky českou odpověď, musel nakonec uznat, že se vlastně nikdy o nic nepokusil. Přitom sama tato odpověď vyžaduje, aby její tvůrce měl již předchozí zkušenosti s pokusy něco měnit. A i poté nelze tvrdit, že je tato věta pravdivá.
Již téměř od začátku svého působení u sboru (dá-li se to tak nazvat), jsem se snažil měnit nejen sebe (dnes jsem v civilu), ale i své kolegy, podmínky k práci a samotnou organizaci . Je faktem, že se mi podařilo pár lidí přesvědčit. Ale pokud jsem prosadil nějaké změny, pak byly nepatrné a dík jsi za ně neslyšel a hlavně nečekal.
Přesto se necítím být oprávněn říci větu: "STEJNĚ SE NIC NEZMĚNÍ". Co moji víru ve změnu činí tak pevnou? Je to vědomí toho, že prozatím bylo nás pár , chtělo by se říci skoro že současnými měřítky nejsme normální . Přesto se povedlo prosadit mnohé věci, které by se zdály z počátku nemožné. Těch několik málo jednotlivců dokázalo přitáhnout pozornost veřejnosti a sdělovacích prostředků na situaci u bezpečnostních sborů, uspořádat v dějinách české republiky první demonstraci bezpečnostních sborů, založit veřejná fóra, časopisy a noviny, kde si mohou lidé sdělovat otevřeně své poznatky a získat podporu jeden pro druhého.
Policisté, hasiči, členové justiční stráže a vězeňské a celní služby by měli být z titulu svého zaměstnání odvážnější než běžní občane. Je tomu ale tak? Jsme odvážnější? Otázku nechávám otevřenou. Ale faktem je, že pokud neumíme ukázat svoji odvahu, neumíme ukázat, že si stojíme za svým, jak potom můžeme prohlašovat, že svoji práci zastaneme? Vy mát e být BOJOVNÍKY ve všech smyslech toho slova. Jsme těmi bojovníky?
Zkusme, prosím, napřed něco změnit. Zkusme měnit nejen sebe, ale i přístup kamarádů a kolegů! Zkusme to dřív, než řeknete typické české: STEJNĚ SE NIC NEZMĚNÍ!!
Je smutné, že u sboru dnes přebírají aktivitu lezprdelky a rychlokvašky , které se rychle učí vyhrožovat a "buzerovat".
Kvůli takovým odchází spousta zkušených hasičů a policistů. Bohužel při odchodu se dozvíte, že jste tam x let byl na nic a jste k ničemu apod.
Já při svém odchodu cítil zahořklost, když mě tyhle rychlokvašky se zlatou hvězdou i na zadku s velkou kanceláří a balkónem nedokázali říct chlapské ahoj. A to jsou HRDINOVÉ s šuplíkem plným kurzů a medailí.
Dnes jsem šťasten, že jsem opustil tuto instituci, protože dávat jim další roky života a na konci zjistit, že jediná pseudo odměna je neupřimné plácání po ramenou v hospodě a ta větší je pár dobrých kamarádů ve stejném srabu co jste byl Vy.
Ptám se sebe změnilo se něco ?
Odpověď : u mě ANO