Samovznícení člověka
Napsal: 18.05.2012 14:18
Samovznícení lidských těl
Samovolné vznícení osob (SHC) je pro seriozní badatele jeden z nejkontroverznějších jevů. Výraz samovznícení vyjadřuje způsob, kterým se lidské tělo dokáže vznítit bez jakéhokoliv opticky zaznamenaného zdroje. Velice intenzivní neuvěřitelně lokalizovaný oheň promění v popel většinu lidského těla. V mnoha případech zůstává nedotčena některá část končetiny, jako např. noha. Rovněž některé části oděvu nebo okolní předměty zůstávají nepoškozeny. V přírodě neexistuje nic obdobného těmto požárům a doprovodné jevy se vysmívají zákonům fyziky a poznatkům medicíny. Je možné pochybovat o záznamech samovznícení lidských těl z dřívější doby, ne však o fotodokumentaci takových případů ve dvacátém století.
Všechny hypotézy o zdůvodnění samovznícení jsou zpochybněny skutečností, že ani v jediném případě, kdy bylo lidské tělo vystaveno ohni, nebyly zpopelněny i kosti. Při kremaci se lidská těla spalují při teplotách od 600° do 950° C po dobu jedné a půl hodiny, a po celou dobu spalování se do kremační pece vhání velké množství vzduchu. Velké kosti a pánev zůstanou stále rozeznatelné. K jejich přeměně v prach se používá drtiče, kde je roztluče na prach osm železných koulí.
Při samovznícení lidských těl lidé přímo explodují horkem, proti kterému musí být normální oheň označen jako vlažný. Tento výbuch je krátký, intenzivní a soustředěný, protože ani v blízkosti nic nevzplane. V některých případech zpopelněné mrtvoly byly zcela oblečeny, oděvy zůstaly nepoškozené.
Na http://www.miroslavprovod.com uvádím v souvislosti se statickou elektřinou různé kombinace různorodých látek. Jako nejzávažnější a zároveň nejpřínosnější, ale považuji poznatek o možné manipulaci s nábojem “buněčných mini kondenzátorů”, resp. s nábojem lidského těla. Domnívám se, že zde je skryta velká nápověda pro hloubkový výzkum v oblasti této fyzikálně – medicínské vědy. Pokusím se tento závěr alespoň velmi stručně vysvětlit v souvislosti s novými poznatky o vlastnostech statické elektřiny.
Každá buňka má na buněčných membránách de facto svou vlastní "elektrárnu". Na tyto membrány mitochondrie doplňují iontovými kanálky transformací z chemické energie potravy statickou elektřinu. Všechny buňky kontaktním spojením tvoří společný náboj se společnou aurou, společnými zónami a interzónami. Novým energetickým poznatkem v energii buněk je skutečnost, že náboj lidského těla lze navršit i jiným způsobem, než prostřednictvím mitochondrií, a to kontaktem tělesného náboje s větším externím libovolným nábojem. V případech, kdy náboj na buňkách přesahuje optimální hranici, je pobyt v daném prostředí navyšujícím hodnoty energetické hladiny na buněčných membránách nežádoucí.
Pro zdůvodnění SHC byly učiněny dva experimenty, při jejichž vyhodnocení byly přehlíženy zaznamenané vlastnosti průběhu samovznícení. V prvém případě asi půl kilogramu vepřového bůčku bez kostí zabaleného do látky hořelo několik desítek minut. Výsledek byl nazván knotovým efektem a bylo konstatováno, že stejný průběh má SHC. Ve druhém případě měl badatel k věci již solidnější přístup. Asi sto kilového vepře zabalil do látky a pokus opakoval. Po několika hodinách část vepře shořela a byl učiněn stejný závěr jako při prvním pokusu. Podobnými závěry klamou vědci sami sebe, mnohým takové zdůvodnění postačí, ale reálné řešení se tím pouze oddaluje. Nelze přehlížet závažné skutečnosti, podle kterých celý proces hoření probíhá velmi krátkou dobu a některé části oděvů zůstávají ohněm nepoškozeny.
Poznatky mého výzkumu umožňují předložit hypotézu o samovznícení lidského těla. Jako příklad uvedu kondenzátor, na kterém budeme pozvolna zvyšovat napětí. Po překročení napěťové hranice, na kterou je kondenzátor dimenzován, dojde k proražení izolantu, v okamžiku se uvolní veškerá energie a kondenzátor je zničen. Stejným způsobem se mohou chovat i buňky lidského těla. Každá buňka (tedy i kostní) získá vnějšími vlivy dostatek energie k tomu, aby se mohla sama zničit. Příčinou samovznícení lidských těl je pravděpodobně enormní nárůst energie na buněčných membránách s následným zničením jejich izolačních vlastností a uvolnění veškeré energie v jediném okamžiku.
Vstup energie v menší hodnotě lze snadno demonstrovat tak, že vytyčíme jednu zónu. Je lhostejné jakému náboji přísluší, lhostejná je i její délka.. Do jedné její části umístíme asistenta, do druhé skupinu kondenzátorů o kapacitě několika Faradů a napětí asi 15 V. Asistent před započetím experimentu má nějakou základní auru, v průběhu asi dvacetiminutového experimentu se hodnota jeho aury více než zdvojnásobí. Nedoporučuji provádět pokusy s většími kapacitami a vyšším napětím, snadno lze vyvolat zdravotní poruchy. Ocitne-li se člověk v silné koncentraci energetických složek, může to být v některých situacích příčina SHC.
Podle připomínek, které dostávám k článku "Samovznícení lidských těl" (SHC), který jsem již dříve publikoval na internetu, lze usoudit, že je těch případů mnohem víc než se uvádí. Do protokolu o požáru je nutné uvést příčinu. V případě, že by požární specialista do protokolu uvedl "nemám tušení", pravděpodobně by funkci specialisty dlouho nevykonával. Z toho důvodu se nějaká příčina, kterou lze dát do souvislosti se známými skutečnostmi musí vždy najít.
Je pravděpodobné, že energetický impuls nevyvolá u každého postiženého jednotlivce destrukci jeho buněk, zřejmě je rozhodující, v jakém energetickém stavu se člověk právě nalézá, ale to lze do značné míry ovlivnit. Domnívám se, že by bylo zajímavé zjistit u všech postižených několik předchozích dnů jejich života. Mohli být ve značném přepětí, které může mít nejrůznější příčiny. Je ale nutné začít tím, že specialisté vyšetřující příčinu požáru nebudou uvádět důvody, kterým sami nevěří. Bude-li jako příčina požáru uvedeno SHC, máme předpoklady pro získání statistických údajů a dalších informací pro výzkum. Je třeba si také uvědomit, že energetický impuls může být méně intenzivní a nezpůsobí SHC, ale "pouze" změnu normálního myšlení. To může být osudné pro piloty, řidiče motorových vozidel, může to být příčinou ztráty sebekontroly osob apod.
Miroslav Provod
http://www.miroslavprovod.com
Samovolné vznícení osob (SHC) je pro seriozní badatele jeden z nejkontroverznějších jevů. Výraz samovznícení vyjadřuje způsob, kterým se lidské tělo dokáže vznítit bez jakéhokoliv opticky zaznamenaného zdroje. Velice intenzivní neuvěřitelně lokalizovaný oheň promění v popel většinu lidského těla. V mnoha případech zůstává nedotčena některá část končetiny, jako např. noha. Rovněž některé části oděvu nebo okolní předměty zůstávají nepoškozeny. V přírodě neexistuje nic obdobného těmto požárům a doprovodné jevy se vysmívají zákonům fyziky a poznatkům medicíny. Je možné pochybovat o záznamech samovznícení lidských těl z dřívější doby, ne však o fotodokumentaci takových případů ve dvacátém století.
Všechny hypotézy o zdůvodnění samovznícení jsou zpochybněny skutečností, že ani v jediném případě, kdy bylo lidské tělo vystaveno ohni, nebyly zpopelněny i kosti. Při kremaci se lidská těla spalují při teplotách od 600° do 950° C po dobu jedné a půl hodiny, a po celou dobu spalování se do kremační pece vhání velké množství vzduchu. Velké kosti a pánev zůstanou stále rozeznatelné. K jejich přeměně v prach se používá drtiče, kde je roztluče na prach osm železných koulí.
Při samovznícení lidských těl lidé přímo explodují horkem, proti kterému musí být normální oheň označen jako vlažný. Tento výbuch je krátký, intenzivní a soustředěný, protože ani v blízkosti nic nevzplane. V některých případech zpopelněné mrtvoly byly zcela oblečeny, oděvy zůstaly nepoškozené.
Na http://www.miroslavprovod.com uvádím v souvislosti se statickou elektřinou různé kombinace různorodých látek. Jako nejzávažnější a zároveň nejpřínosnější, ale považuji poznatek o možné manipulaci s nábojem “buněčných mini kondenzátorů”, resp. s nábojem lidského těla. Domnívám se, že zde je skryta velká nápověda pro hloubkový výzkum v oblasti této fyzikálně – medicínské vědy. Pokusím se tento závěr alespoň velmi stručně vysvětlit v souvislosti s novými poznatky o vlastnostech statické elektřiny.
Každá buňka má na buněčných membránách de facto svou vlastní "elektrárnu". Na tyto membrány mitochondrie doplňují iontovými kanálky transformací z chemické energie potravy statickou elektřinu. Všechny buňky kontaktním spojením tvoří společný náboj se společnou aurou, společnými zónami a interzónami. Novým energetickým poznatkem v energii buněk je skutečnost, že náboj lidského těla lze navršit i jiným způsobem, než prostřednictvím mitochondrií, a to kontaktem tělesného náboje s větším externím libovolným nábojem. V případech, kdy náboj na buňkách přesahuje optimální hranici, je pobyt v daném prostředí navyšujícím hodnoty energetické hladiny na buněčných membránách nežádoucí.
Pro zdůvodnění SHC byly učiněny dva experimenty, při jejichž vyhodnocení byly přehlíženy zaznamenané vlastnosti průběhu samovznícení. V prvém případě asi půl kilogramu vepřového bůčku bez kostí zabaleného do látky hořelo několik desítek minut. Výsledek byl nazván knotovým efektem a bylo konstatováno, že stejný průběh má SHC. Ve druhém případě měl badatel k věci již solidnější přístup. Asi sto kilového vepře zabalil do látky a pokus opakoval. Po několika hodinách část vepře shořela a byl učiněn stejný závěr jako při prvním pokusu. Podobnými závěry klamou vědci sami sebe, mnohým takové zdůvodnění postačí, ale reálné řešení se tím pouze oddaluje. Nelze přehlížet závažné skutečnosti, podle kterých celý proces hoření probíhá velmi krátkou dobu a některé části oděvů zůstávají ohněm nepoškozeny.
Poznatky mého výzkumu umožňují předložit hypotézu o samovznícení lidského těla. Jako příklad uvedu kondenzátor, na kterém budeme pozvolna zvyšovat napětí. Po překročení napěťové hranice, na kterou je kondenzátor dimenzován, dojde k proražení izolantu, v okamžiku se uvolní veškerá energie a kondenzátor je zničen. Stejným způsobem se mohou chovat i buňky lidského těla. Každá buňka (tedy i kostní) získá vnějšími vlivy dostatek energie k tomu, aby se mohla sama zničit. Příčinou samovznícení lidských těl je pravděpodobně enormní nárůst energie na buněčných membránách s následným zničením jejich izolačních vlastností a uvolnění veškeré energie v jediném okamžiku.
Vstup energie v menší hodnotě lze snadno demonstrovat tak, že vytyčíme jednu zónu. Je lhostejné jakému náboji přísluší, lhostejná je i její délka.. Do jedné její části umístíme asistenta, do druhé skupinu kondenzátorů o kapacitě několika Faradů a napětí asi 15 V. Asistent před započetím experimentu má nějakou základní auru, v průběhu asi dvacetiminutového experimentu se hodnota jeho aury více než zdvojnásobí. Nedoporučuji provádět pokusy s většími kapacitami a vyšším napětím, snadno lze vyvolat zdravotní poruchy. Ocitne-li se člověk v silné koncentraci energetických složek, může to být v některých situacích příčina SHC.
Podle připomínek, které dostávám k článku "Samovznícení lidských těl" (SHC), který jsem již dříve publikoval na internetu, lze usoudit, že je těch případů mnohem víc než se uvádí. Do protokolu o požáru je nutné uvést příčinu. V případě, že by požární specialista do protokolu uvedl "nemám tušení", pravděpodobně by funkci specialisty dlouho nevykonával. Z toho důvodu se nějaká příčina, kterou lze dát do souvislosti se známými skutečnostmi musí vždy najít.
Je pravděpodobné, že energetický impuls nevyvolá u každého postiženého jednotlivce destrukci jeho buněk, zřejmě je rozhodující, v jakém energetickém stavu se člověk právě nalézá, ale to lze do značné míry ovlivnit. Domnívám se, že by bylo zajímavé zjistit u všech postižených několik předchozích dnů jejich života. Mohli být ve značném přepětí, které může mít nejrůznější příčiny. Je ale nutné začít tím, že specialisté vyšetřující příčinu požáru nebudou uvádět důvody, kterým sami nevěří. Bude-li jako příčina požáru uvedeno SHC, máme předpoklady pro získání statistických údajů a dalších informací pro výzkum. Je třeba si také uvědomit, že energetický impuls může být méně intenzivní a nezpůsobí SHC, ale "pouze" změnu normálního myšlení. To může být osudné pro piloty, řidiče motorových vozidel, může to být příčinou ztráty sebekontroly osob apod.
Miroslav Provod
http://www.miroslavprovod.com